Heinrich Harrer
U jezera blaženosti : mezi Indiány z povodí Xingú

1973 | Nakladatelství Olympia

Zajímavé líčení rakouského cestovatele nám přibližuje civilizací poměrně nedotčený život indiánských kmenů v povodí horního toku řeky Xingú v málo probádaném brazilském vnitrozemí. Harrer, který žil mezi těmito Indiány, dobře poznal jejich tradiční způsob života, práci, zvyklosti, slavnosti a obřady. Svá pozorování shr…nul do barvitého popisu příprav a průběhu slavnosti mrtvých, jíž se zúčastnil v osadě Kalapalo. Tato slavnost se také stala ústředním námětem jeho knížky. Zajímavé líčení rakouského cestovatele nám přibližuje civilizací poměrně nedotčený život indiánských kmenů v povodí horního toku řeky Xingú v málo probádaném brazilském vnitrozemí. Harrer, který žil m…ezi těmito Indiány, dobře poznal jejich tradiční způsob života, práci, zvyklosti, slavnosti a obřady. Svá pozorování shrnul do barvitého popisu příprav a průběhu slavnosti mrtvých, jíž se zúčastnil v osadě Kalapalo. Tato slavnost se také stala ústředním námětem jeho knížky.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	106 , 9 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Překladatel:	Arnošt Černík
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 2. 2026 11:6
Číslo položky:	1610015

O autorovi

Heinrich Harrer

Heinrich Harrer byl členem nacistických oddílů SS rakouský horolezec, cestovatel, geograf, fotograf a spisovatel. Narodil se v korutanském Hüttenbergu v rodině poštovního úředníka. Od roku 1933 do roku 1938 studoval geografii a sport na Univerzitě Karla Franzense ve Štýrském Hradci. Od mládí se věnoval lyžování a horolezectví. Mezi jeho předválečnými výkony vyniká zejména prvovýstup Severní stěny švýcarského Eigeru, který společně se skupinou rakousko-německých horolezců uskutečnil v roce 1938. Od roku 1933 byl členem nacistických oddílů SA a postupně zde získal hodnost Oberscharführer. V roce 1938 po anšlusu Rakouska vstoupil do NSDAP a oddílů SS. Toto po válce sám označil jako hloupou chybu a ideologický omyl. V létě roku 1939 odjel s německou expedicí do Tibetu. Jel s horolezeckým oddílem do Himálaje, kde cílem byl průzkum pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat. Krátce po začátku druhé světové války v roce 1939 byl zajat britskou koloniální správou a internován společně s dalšími asi tisíci válečnými zajatci v indickém Déhrádúnu. Z internačního tábora se mu podařilo utéct, a protože potřeboval rychle zmizet z indického území, uchýlil se do Tibetu. Zde přečkal zbytek druhé světové války a několik poválečných let. Roku 1952 se vrátil do Evropy, odkud podnikal řadu etnografických a horolezeckých expedicí. Tou dobou byl již poměrně známou osobností a v letech 1965–1983 vysílala televize ARD pořad „Reportáže Heinricha Harrera“ . Přátelil se mj. se švédským cestovatelem Svenem Hedinem. Napsal více než 20 knih. Jeho nejznámějšími knihami jsou Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. Sedm let v Tibetu je bestseller popisující, jak společně s Peterem Aufschnaiterem utekli z britského internačního tábora v Indii, následné roky strávené v Tibetu i své přátelství se současným dalajlámou Tändzinem Gjamccho, jemuž dělal učitele angl...

Více od autora