Jiří Wowk, Vilém Keil
Tváří v tvář smrti - příběhy jež se skutečně udály

1936 | Nakladatelství Šolc a Šimáček

Finn Latimer strávil ve vězení tři roky – a zcela neprávem. Jeho strýc Nigel Latimer zatím vedl velmi tvrdou rukou ranč L, dokázal se zbavit veškeré konkurence a nechal si říkat plukovník. Ale „L“ neznamená Latimer, nýbrž Levine – a to byla Finnova matka. Vězení Finna zocelilo, a tak se rozhodl vzít spravedlnost do svý…ch rukou. Kdyžkolem sebe shromáždil drsné chlapy, boj mohl začít. Finn Latimer strávil ve vězení tři roky – a zcela neprávem. Jeho strýc Nigel Latimer zatím vedl velmi tvrdou rukou ranč L, dokázal se zbavit veškeré konkurence a nechal si říkat plukovník. Ale „L“ nez…namená Latimer, nýbrž Levine – a to byla Finnova matka. Vězení Finna zocelilo, a tak se rozhodl vzít spravedlnost do svých rukou. Kdyžkolem sebe shromáždil drsné chlapy, boj mohl začít.

Stav

Dobrý

neautorská dedikace

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, neautorská dedikace
Vazba:	pevná
Počet stran:	135
Jazyk:	česky
Překladatel:	Antonín Kyzlink
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 5. 2022 15:49
Číslo položky:	325418

O autorech

Jiří Wowk

Jiří Wowk, též psán jako Jurij nebo Jiří Vovk, vlastním jménem Georgij Vladimirovič Volkov – 14. listopadu 1961, Praha) byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu. Narodil se v tehdejší ruské gubernii, ukrajinském Kyjevě. Rodiče byli vládní úředník Vladimír Fedorovič Volkov a jeho manželka Anna Prokofjevna. V roce 1920 opustil Georgij Vladimirovič Volkov – pozdější Jiří Wowk – Kyjev jako úředník Ukrajinské lidové republiky. Po působení na velvyslanectví v Římě se již do vlasti, která se stala součástí Sovětského svazu, nevrátil a studoval v Itálii soukromě malířství. V říjnu 1922 přicestoval do Československa. V Československu používal jméno Jiří Vovk. Žil zde s tzv. Nansenovým pasem; ten mu byl za Protektorátu odebrán a nahrazen pasem pro cizince. Československé občanství získal až v roce 1952. V roce 1923 se zapsal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však přerušil v roce 1925. Od roku 1925 se zapsal do malířského ateliéru Sergeje Alexandroviče Maka . Mako, ruský emigrant, se do Československa přistěhoval z Paříže; v Praze založil Ukrajinskou akademii plastického umění, oficiálně nazývanou Ukrajinské studio plastického umění , na které vyučoval. Wowk patřil do skupiny slovanských malířů Skify , kterou Mako v roce 1929 založil. Skupina vystavovala roku 1930 v pražském Denisově institutu. Rozpravy Aventina, které věnovaly výstavě podrobnou pozornost, charakterizovaly Wowkovo dílo pouze slovy: „Ukrajinec J. Wowk se nutí do zvláštností.“ Lidové noviny Wowkovu účast na výstavě pouze zaznamenaly. Do konce 2. světové války patřil Wowk mezi vytížené ilustrátory. Po roce 1948 si musel přivydělávat příležitostnými výtvarnými díly a soukromým vyučováním jazyků. Během studií se seznámil s Milenou Hladíkovou-Uzelacovou , matkou dvou synů, z nichž z jednoho se stal sklad...

Více od autora