Otázka jazzu, jeho umělecké a společenské funkce byla u nás často probírána, ovšem ne vždy ze správného hlediska a s pravým porozuměním, což vedlo k četným omylům. Jazz nebyl chápán jako zvláštní hudební projev, ale ztotožňován s určitým životním názorem a životním stylem; ve srovnání s tzv. vážnou hudbou byl často neprávem přehlížen a bagatelizován, kdežto v kruzích zastánců naopak opřádán legendami a mýty. Je to snadno pochopitelné při nedostatku a těžké přístupnosti odborné literatury i přímých pramenů, vydaných v cizině. Kniha Dorůžky-Škvoreckého chce tomu odpomoci tím, že v pečlivém výběru dobových dokumentů předvádí nám „svět jazzu“ v jeho vývoji i složité sociální podmíněnosti. Zajisté nenahradí odborníkovi četbu úplné příslušné literatury, ale upozorňuje ho, kde ji hledat. Hlavně se však obrací k širokému kruhu jazzových zájemců a ctitelů. Pro ně přímými citacemi navozuje atmosféru, ze které se jazz rodí, ukazuje tvrdý život černošských hudebníků i fantastické úspěchy některých z nich, objasní, jak se jazz vyvíjí i obměňuje působením černošských talentů i pod vlivem společenských poměrů, vysvětluje, jak z hudby, jež byla původně výrazem citu, stává se symbol společenské vzpoury, jak spontánní inspirace hudebně neškolených hudebníků se stává uměleckým programem. Nezbytným předpokladem pro plné pochopení citovaných dokumentů, jež často ve zkratce zachycují nejednu lidskou tragédii a v úplnosti a vzájemném propojeni odpovídají na hlavní otázky jazzové problematiky, je předmluva Lubomíra Dorůžky, kterou vřele doporučujeme i těm čtenářům, kteří jsou jinak proti předmluvám zaujati.