Knihy
Beletrie
Historické romány
Mór Jókai
Turecký svět v Uhrách ; Muž se dvěma rohy : dva...

Mór Jókai
Turecký svět v Uhrách ; Muž se dvěma rohy : dva romány

1921 | Nakladatelství František Borový

Národ neni charakterisován štěstím, nýbrž zlým osudem; a postavy, které zde vystupují, nejsou sice polobozi, ale jsou celí lidé. Sedmihradsko jest v tu dobu samostatnou evropskou říší, jež má svou vlastní vládu, svoje zákony, svoji panující víru a svůj knížecí dvůr, u něhož se trvale zdržují vyslanci říši rakouské, fra…ncouzské, polské a turecké. V Uhrách, za Királyhágem a za hradem székelyhidským jest již převrácený svět: tam poroučí turecký baša posádkám, tam se třpytí na hradech půlměsíc a pronásledovaná víra a občanská svoboda považují vládu půlměsíce za dobré útočiště; pomáhají tam nepřátelům Uherska sami sebe pustošiti.
Ve všech kruzích jest tajné i zřejmé blýskání, jenom meč Sedmihradska pokojně odpočívá: jest to strašlivá zbraň, když jest již vytasena, ale také zbraň poslední, byla-li vyražena jednou z ruky. Otázka tato ozařuje celou tuto historii, kolem ni se seskupují všecky postavy, malé i velké, skvělé i temné. Bodrý kníže , který se spíše narodil za hloubavého učence, nežli za vůdce v dobách válečných...
Statný, duchaplný přistěhovalec z Uher, který jediným skokem změřil cestu osudu z největší hlubiny na místo nejvyšší, a odtud zase zpět: miláček žen, modla mužů, hříčka osudu...
Přímý, ale vysokoduchý pan rada, poslední sloup míru v Sedmihradsku, který nepřijímá boje, ani když mu ho nabízejí s knížeci čapkou v jedné a s otrockými pouty v druhé ruce, a který dovedl obětovati svůj život i svou rodinu železné povinnosti ideje...
Mladý cizinec, který cítil snivou přitažlivost k Madarům a považoval se za člena rodiny tam, kam se dostal jako nepřítel...
A ona tajná shoda, jež poutala srdce dvou nejkrásnějších dam naši vlasti , v žalu i v radostech, která spojuje jako věncovi, spletené z růží a z pohřebního kvítí, události i postavy doby, od Budína až ke Karlovcům, bytosti tak cizí a přece tak známé, tak známé a přece tak nové...
A kdo ze všeho nejsměleji vyniká, jehož ruce lze ve všech událostech poznati, první ministr Sedmihradska, nejvyšší pan rada, muž v míru ctižádostivý, v neštěstí moudrý, ve vítězství prozíravý, který vždy překonává bystrostí své přátele i nepřátele, který vstal dříve, nežli padl, a který si dříve zbudoval nové plány životní, nezli se mu posavadní zhroutily...
Několik slov, která praví starý Jan Bethlen, jenž žil v té době, postačí - aby tato doba a tito lidé byli ne-li omluveni, tedy aspoň pochopeni: ,,I my bychom věděli, co bychom měli dělati, ale dělali jsme, co bylo možno." Tento výrok račiž, ctěný můj čtenáři, míti na mysli i v nedostatcích tohoto mého románu.
Národ neni charakterisován štěstím, nýbrž zlým osudem; a postavy, které zde vystupují, nejsou sice polobozi, ale jsou celí lidé. Sedmihradsko jest v tu dobu samostatnou evropskou říší, jež má svou vla…stní vládu, svoje zákony, svoji panující víru a svůj knížecí dvůr, u něhož se trvale zdržují vyslanci říši rakouské, francouzské, polské a turecké. V Uhrách, za Királyhágem a za hradem székelyhidským jest již převrácený svět: tam poroučí turecký baša posádkám, tam se třpytí na hradech půlměsíc a pronásledovaná víra a občanská svoboda považují vládu půlměsíce za dobré útočiště; pomáhají tam nepřátelům Uherska sami sebe pustošiti.
Ve všech kruzích jest tajné i zřejmé blýskání, jenom meč Sedmihradska pokojně odpočívá: jest to strašlivá zbraň, když jest již vytasena, ale také zbraň poslední, byla-li vyražena jednou z ruky. Otázka tato ozařuje celou tuto historii, kolem ni se seskupují všecky postavy, malé i velké, skvělé i temné. Bodrý kníže , který se spíše narodil za hloubavého učence, nežli za vůdce v dobách válečných...
Statný, duchaplný přistěhovalec z Uher, který jediným skokem změřil cestu osudu z největší hlubiny na místo nejvyšší, a odtud zase zpět: miláček žen, modla mužů, hříčka osudu...
Přímý, ale vysokoduchý pan rada, poslední sloup míru v Sedmihradsku, který nepřijímá boje, ani když mu ho nabízejí s knížeci čapkou v jedné a s otrockými pouty v druhé ruce, a který dovedl obětovati svůj život i svou rodinu železné povinnosti ideje...
Mladý cizinec, který cítil snivou přitažlivost k Madarům a považoval se za člena rodiny tam, kam se dostal jako nepřítel...
A ona tajná shoda, jež poutala srdce dvou nejkrásnějších dam naši vlasti , v žalu i v radostech, která spojuje jako věncovi, spletené z růží a z pohřebního kvítí, události i postavy doby, od Budína až ke Karlovcům, bytosti tak cizí a přece tak známé, tak známé a přece tak nové...
A kdo ze všeho nejsměleji vyniká, jehož ruce lze ve všech událostech poznati, první ministr Sedmihradska, nejvyšší pan rada, muž v míru ctižádostivý, v neštěstí moudrý, ve vítězství prozíravý, který vždy překonává bystrostí své přátele i nepřátele, který vstal dříve, nežli padl, a který si dříve zbudoval nové plány životní, nezli se mu posavadní zhroutily...
Několik slov, která praví starý Jan Bethlen, jenž žil v té době, postačí - aby tato doba a tito lidé byli ne-li omluveni, tedy aspoň pochopeni: ,,I my bychom věděli, co bychom měli dělati, ale dělali jsme, co bylo možno." Tento výrok račiž, ctěný můj čtenáři, míti na mysli i v nedostatcích tohoto mého románu.

Stav

Dobrý

natrhnutý hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutý hřbet
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	568
Jazyk:	česky
Překladatel:	Gustav Narcis Mayerhoffer
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. M. Jókaie romány a povídky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 1. 2026 12:29
Číslo položky:	1549209

O autorovi

Mór Jókai

Mór Jókai byl maďarský spisovatel, publicista a politik. Patřil k nejpopulárnějším autorům historicko romantických románů ve 2. polovině 19. století. Byl jedním z aktérů maďarské revoluce v roce 1848 a politice se věnoval až do pozdního věku. Narodil se v Komárně, kde měl jeho otec, maďarský šlechtic Jozsef Jókay de Ásva rodinný majetek. Poté, co byl nucen prodat své pozemky, stal se právníkem a soudcem správní rady. Matka Marie pocházela ze šlechtického rodu Pulayů. Móricz byl jejich pátým dítětem, dva bratři však zemřeli v dětském věku. Zhruba od roku 1848 začal používat zkrácené jméno Mór a pod jménem Mór Jókai publikoval své nejznámější romány. Oba rodiče byli vzdělaní, otec miloval literaturu, psal poezii a vyprávěl o svých životních zážitcích, rád maloval. Vnímavý Moricz po svých rodičích zdědil umělecké sklony. Měl výtvarný talent a již v devíti letech mu byly v tisku vydány dvě krátké básně. V roce 1831 začal v Komárně chodit do základní školy a po čtyřech letech byl poslán na studia do Bratislavy. Byl vynikající student, naučil se německy a latinsky, základy řečtiny. V roce 1837 mu zemřel otec a Moricz se vrátil do Komárna, kde další tři roky studoval na střední škole. Ve školním roce 1841–1842 se připravoval k maturitě na škole ve městě Pápa, kde se seznámil s Sándorem Petöfim, který se stal jeho dlouholetým přítelem. Maturitu složil s vynikajícím prospěchem a současně se věnoval literární činnosti. Napsal několik drobných črt a lyrických básní. Jeho velkým vzorem byl francouzský spisovatel Victor Hugo. Na matčino přání začal studovat právo v Kecskemétu. Ve volném čase maloval, hrál divadlo, režíroval. V roce 1842 zde napsal hru Židovský chlapec. Po skončení studií pracoval jako advokátní koncipient v Pešti. Petöfi, který byl v té době již slavným básníkem, ho uvedl mezi další literáty. Jókai se zde představil se svou novelou Ostrov nepean. V létě 1845 pobýval v Kom...

Více od autora