Vasil Kaprálek Škrach, vlastním jménem Vasil Škrach, křtěný Vasil Leopold, příjmení Kaprálek po manželce, 14. června 1891, Prostějov – 28. května 1943, Berlín-Plötzensee) byl český filozof, překladatel, archivář a sociolog, osobní knihovník, archivář a literární tajemník Tomáše Garrigua Masaryka. Vystudoval gymnázium v Prostějově a klasickou filologii a filozofii na filozofické fakultě české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1919–1937 pracoval jako osobní tajemník a archivář T. G. Masaryka, editor a vydavatel jeho spisů; mezi léty 1924–1931 byl i redaktorem Masarykova sborníku. V roce 1939 se zapojil do odboje, v roce 1940 byl zatčen a v roce 1943 popraven.

Oldra Sedlmayerová byla básnířka, publicistka a politička, blízká přítelkyně T. G. Masaryka v letech 1928 až 1934. Jejich vztah byl veřejným tajemstvím. Upravovala Masarykovy články, které pak každou neděli vycházely pod šifrou v Lidových novinách. Česká spisovatelka, vlastním jménem Oldřiška Veronika Sedlmayerová, se narodila v Kuřimi jako nemanželská dcera Františky Michálkové, dcery učitele Františka Michálka v Jestřebí. Působila v Tetčicích u Brna, kde také zasedla v obecním zastupitelstvu a od roku 1928 po několik let vedla obecní kroniku. Vystoupila z církve. Zprvu pracovala na poště, kde se seznámila se svým manželem Janem Sedlmayerem, později přednostou stanice v Přibyslavi, s nímž měla jediného syna Oldřícha . Jejich manželství však nebylo šťastné - Sedlmayer byl podle historika Petra Zídka sice „hodný člověk, chyběly mu však fantazie a rozlet“ a „údajně nesnášel knihy.“ Byla veřejně činná, angažovala se například v ženském hnutí , dále ve vzdělavatelském odboru Sokola a v YWCA. Měla literární ambice, takže psala novinové články pro Lidové noviny, básně a knížky pro mládež, mezi její přátele patřil např. literární kritik F.X. Šalda. Nebyla však příliš nadaná, Zídek kontatuje, že „ve svých písemnostech často měla problém rozlišit skutečné události od vlastní fantazie a její styl byl exaltovaný.“ Angažovala se rovněž v politice, a to nejprve v Československé straně pokrokové , později v Masarykově Realistické straně a nakonec České straně národně sociální Poprvé se s Masarykem krátce viděli v roce 1906 v Borové, kde profesor promluvil na velkém táboře lidu u příležitosti padesátého výročí úmrtí Karla Havlíčka Borovského. Když se v roce 1918 Masaryk stal prezidentem, bylo Sedlmayerové téměř líto, že už ...

Jan Uher byl vysokoškolský pedagog – spoluzakladatel moderní československé pedagogiky, člen Řádu svobodných zednářů , sokolský činitel a přední představitel moravského protinacistického odboje . Narodil se v Prostějově v rodině továrenského dělníka. Maturoval na tamním gymnáziu. V roce 1911 absolvoval učitelský ústav a do vypuknutí První světové války učil na několika obecných školách na střední Moravě. Válku absolvoval v kancelářské službě v Černé Hoře, Albánii a Haliči. Poté učil na měšťanských školách, opět na střední Moravě. V roce 1919 se zapsal ke studiu na Univerzitě Karlově, obor filozofie – slavistika. Současně se studiem pracoval jako soukromý knihovník prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka na Pražském hradě. Po promoci, v roce 1921, opustil Hrad a nastoupil na ministerstvo školství, kde se věnoval vzdělávání mladých učitelů. Současně absolvoval řadu studijních cest . Habilitoval se roku 1925 na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1927–1928 absolvoval studijní pobyt na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a v roce 1935 v Sovětském svazu. Téhož roku 1935 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a v roce 1938 profesorem Univerzity Komenského v Bratislavě. Významně se angažoval v největším kulturně společenském a tělocvičném spolku Československa – Sokole, byl rovněž členem Řádu svobodných zednářů. Jan Uher patřil k zakladatelům moderní československé pedagogiky a předním znalcům Komenského, jeho bibliografie čítá na 1000 záznamů, z toho 40 velkých odborných monografií; byl rovněž jedním ze tří editorů Pedagogické encyklopedie, prvního díla svého druhu v Československu. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava spoluzaložil v Brně odbojovou organizaci Zemský národní výbor, která se posléze sloučila s vojenskou odbojovou organizací Obrana n...