Adolf Wenig byl český spisovatel, pedagog, libretista a překladatel. Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho děd František a otec Josef působili na tamní škole jako řídící učitelé. Po dokončení obecné školy jej otec poslal na studia do Domažlic, kde byl ubytován u krejčího Votruby . Toto období bylo poměrně obtížné, Votrubova manželka na něm velice šetřila . Osudnou ránou, nejen pro Adolfa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888 . Matka Marie Wenigová spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy. Adolf Wenig studoval nižší střední školu na Smíchově. Následně Pražský učitelský ústav. Poté přijal místo učitele. Nejprve na Žižkově, poté na Královských Vinohradech. Současně se studiem pedagogiky studoval zpěv na pražské Pivodově pěvecké škole. Dne 21. listopadu 1903 se oženil s Pavlou Korbovou , dcerou pražského obchodníka Alberta Korba. Od roku 1904 bydleli manželé Wenigovi v Praze v Královských Vinohradech na Korunní třídě číslo 71. Dne 23. července 1905 se jim narodil syn Jan a 28. dubna 1912 syn Adolf. Adolf Wenig zemřel 19. března 1940 po srdečním záchvatu ve vinohradské nemocnici. Adolf Wenig pocházel z významné umělecké rodiny, kdy jeho blízcí, či vzdálení příbuzní patřili mezi významné divadelníky, redaktory, literáty a malíře. Strýc František Adolf Šubert , ke kterému se v roce 1888 po otcově smrti s matkou a sourozenci přestěhoval, byl mladším matčiným bratrem. V Praze působil jako významný český dramatik, publicista, redaktor, spisovatel a především divadelní ředitel. Mezi lety 1883 až 1900 ...

Jaromír Borecký byl český básník, překladatel, hudební kritik a knihovník . FIRDÚSÍ. Kniha králů. Překlad Jaromír Borecký. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění : Bursík a Kohout , 1910. 99 s. .  Bratři Zemganno / napsal Edmond de Goncourt , vydáno Praha: F. Šimáček, 1894 Dobromila Lebrová: Jaromír Borecký, básník, překladatel, hudební kritik a knihovník Město Písek: Jaromír Borecký

Rudolf Vejrych byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Rudolf Vejrych se narodil v Podmoklech nad Labem. Jeho otec Rudolf Vejrych byl železniční úředník, jeho matka byla Josefa Vejrychová-Dapeciová. Kolem roku 1884 se s rodiči přestěhoval do Prahy. Rudolf měl ještě dva starší sourozence, bratr Karel byl významný pianista a hudební pedagog a sestra Ela, jež byla první ženou Maxe Švabinského. Právě on přivedl mladého Rudolfa k malování. Po absolvování obecné školy navštěvoval nižší gymnázium v Truhlářské ulici v Praze. Po ukončení gymnázia odešel v roce 1897 studovat na Uměleckoprůmyslovou školu. Školil se u prof. Felixe Jeneweina a Jana Preislera. V roce 1900 přestoupil na pražskou malířskou akademii, kde studoval u prof. Maxmiliána Pirnera. Akademické studium ukončil v roce 1904. V roce 1907 odjel jako držitel Hlávkova stipendia do Paříže, kde se seznámil s impresionismem, ale nestal se jeho vyznavačem. V roce 1918 se stal členem SVU Mánes a zároveň převzal po zemřelém malíři Karlu Raškovi jeho soukromou malířskou školu. K jeho žákům patřili např. Martin Benka, Václav Bartovský, Ludmila Jiřincová, Karel Karas, Jan a Adolf Wenigové, sochař Jan Kodet a Emil Kotrba. Malíř Vejrych procestoval téměř celé Čechy i Slovensko a pobýval v řadě cizích zemí. Nejraději však pobýval v Kozlově, malé vesničce u České Třebové kam zajížděl již od roku 1891. Zemřel náhle roku 1939, v den zahájení výstavy svých kreseb v pražské Feiglově galerii. Pohřben byl na hřbitově v Kozlově. Jeho sestra Ela Vejrychová, provdaná Švabinská , byla první ženou Maxe Švabinského. Manželka Rudolfa Vejrycha Anna Procházková-Švabinská se v roce 1931 stala Švabinského druhou manželkou. S manželkou Annou měl Rudolf Vejrych dceru Zuzanu, kterou později adoptoval Max Švabinský. Vejrychovou druhou manželkou byla jeho žačka, malířka Božena Solarová....