Třicet textů šestadvaceti autorů různého renomé - od ikon kánonu české literatury, jako je Arnošt Lustig, Jiří Weiss či František Hrubín, po neznámé autory jediného časopisecky publikovaného textu - bylo do antologie zařazeno podle kritéria ideové závažnosti, s níž k obrazu šoa autoři přistupují. Záměrem editorů bylo především postihnout co největší variabilitu a poklusit se nastínit, jak bylo téma prezentováno v oficiálních periodikách do roku 1989, v čem rozšiřovaly obraz šoa v české kulturní paměti obecně, a zároveň srovnat zastoupení tématu v literárních časopisech na jedné a v periodikách vydávaných Židovskou náboženskou obcí na druhé straně. Výbor je rozdělen do tří tematických bloků. První ("Předtím") zachycuje osudy Židů v počátcích protektorátu, těsně před transporty, nebo líčí perzekuci Židů mimo koncentrační tábory. Druhý ("Tam"), sdružuje texty, jejichž děj je situován do prostředí ghetta či koncentráku, a třetí ("Potom") se z velké části zabývá jednotlivými aspekty traumatu šoa, dopadajícího na přeživší a na potomky v době po válce, přičemž nejvýraznější je téma nemožnosti komunikace o prožitém, nemožnosti podat svědectví o traumatu holokaustu a z toho plynoucí neschopnost (a často neochota) okolní společnosti toto trauma pochopit. Antologii doplňuje seznam odborných publikací o beletrii zpracovávající téma holocaustu, a pak především rozsáhlá studie jedné z editorek (Ivany Cahové), jež shrnuje historii zobrazování holocaustu v české próze a velmi fundovaně analyzuje témata všech textů a zasazuje je do historického i literárního kontextu.