Knihy
Beletrie
Angloamerická literatura
James Herriot
To by se zvěrolékaři stát nemělo

James Herriot
To by se zvěrolékaři stát nemělo : 1. díl

1993 | Nakladatelství Knižní klub

Tato knížka je vydání dvou oblíbených knih Jamese Herriota: Kéž by uměli mluvit a To by se zvěrolékaři stát nemělo .
Zvěrolékařovy příběhy se dají číst vždy zas a znovu, dýchají člověčenstvím a láskou k neopakovatelnosti života, přijímaného a žitého statečně a s úsměvem.
„Jestliže se rozhodnete stát se veterinář…em, nebudete nikdy bohatí, ale povedete život nekonečně zajímavý a pestrý,“ vyslechl kdysi za studií budoucí autor těchto čtenářsky vděčných vyprávění z celoživotní praxe na anglickém venkově. Šňůra perliček, kterou zatím navlékl, mistrných žánrových obrázků zvířat a lidí kolem nich, tvoří „dlouhý příběh složený z drobných triumfů i pohrom“, jež ho kdy potkaly. Z každé epizody přitom vycítíte Herriotův oddaný a něžný vztah k němým pacientům, vlídnost vůči jejich majitelům, lásku ke kraji, s nímž se bytostně sžil, a ironicky humorný nadhled nad schválnostmi života a lidskými povahovými nedostatky.
V tomto úvodním z volně na sebe navazujících svazků se autor představí coby čerstvý absolvent veteriny, který si teprve vydobývá ostruhy a postupně si u opatrných, málo důvěřivých farmářů získává respekt. Seznámí nás také se svým prvním zaměstnavatelem a pozdějším společníkem Siegfriedem Farnonem, s jeho poněkud fanfaronským, ale neméně sympatickým bratrem Tristanem, s nezapomenutelným Skeldale House v Darrowby i se svou budoucí ženou Helenou Aldersovou. Tato knížka je vydání dvou oblíbených knih Jamese Herriota: Kéž by uměli mluvit a To by se zvěrolékaři stát nemělo .
Zvěrolékařovy příběhy se dají číst vždy zas a znovu, dýchají člověčenstvím a lá…skou k neopakovatelnosti života, přijímaného a žitého statečně a s úsměvem.
„Jestliže se rozhodnete stát se veterinářem, nebudete nikdy bohatí, ale povedete život nekonečně zajímavý a pestrý,“ vyslechl kdysi za studií budoucí autor těchto čtenářsky vděčných vyprávění z celoživotní praxe na anglickém venkově. Šňůra perliček, kterou zatím navlékl, mistrných žánrových obrázků zvířat a lidí kolem nich, tvoří „dlouhý příběh složený z drobných triumfů i pohrom“, jež ho kdy potkaly. Z každé epizody přitom vycítíte Herriotův oddaný a něžný vztah k němým pacientům, vlídnost vůči jejich majitelům, lásku ke kraji, s nímž se bytostně sžil, a ironicky humorný nadhled nad schválnostmi života a lidskými povahovými nedostatky.
V tomto úvodním z volně na sebe navazujících svazků se autor představí coby čerstvý absolvent veteriny, který si teprve vydobývá ostruhy a postupně si u opatrných, málo důvěřivých farmářů získává respekt. Seznámí nás také se svým prvním zaměstnavatelem a pozdějším společníkem Siegfriedem Farnonem, s jeho poněkud fanfaronským, ale neméně sympatickým bratrem Tristanem, s nezapomenutelným Skeldale House v Darrowby i se svou budoucí ženou Helenou Aldersovou.

Součástí souboru:

To by se zvěrolékaři stát nemělo 1993 (2sv., 173 + 215)

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	173
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085634341
ISBN:	9788085634341
Překladatel:	Eva Marxová
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 3. 2026 14:5
Číslo položky:	1653576

O autorovi

James Herriot

James Herriot, občanským jménem James Alfred Wight byl britský veterinář a spisovatel, který proslul sérií knih o svém životě veterináře a působení u RAF za druhé světové války. Narodil se 3. října 1916 v anglickém městě Sunderland. Rodiče, James a Hannah se brzy po svatbě přestěhovali do Glasgow ve Skotsku, kde James pracoval ve výrobně lodí a hrál na klavír v místním kině, zatímco Hannah byla švadlenou a zpěvačkou. V konečné fázi těhotenství odjela Hannah zpět do Sunderlandu, kde porodila a o tři týdny později se vrátila zpět do Glasgow. James chodil na základní školu v Yokeru a poté na střední školu v Glasgow. V roce 1939 ve svých 23 letech úspěšně ukončil studia na veterinární škole v Glasgowě a stal se zvěrolékařem. V lednu roku 1940 krátce pracoval ve veterinární praxi v Sunderlandu, pak se v červnu přestěhoval do města Thirsk v hrabství Yorkshire blízko národního parku North York Moors, kde byl až do konce života zaměstnán v soukromé veterinární ordinaci. 5. listopadu 1941 se oženil s Joan Catherine Anderson Danburyovou. Společně vychovali dvě děti, Jamese Alexandra , který se později také stal veterinářem a partnerem téže ordinace. Jejich dcera Rosemary vystudovala medicínu a stala se lékařkou. V roce 1942 sloužil u Royal Air Force. Během té doby se jeho manželka odstěhovala zpět do domu svých rodičů. Po skončení služby u RAF se k nim přistěhoval také. Zde zůstali až do roku 1946 a poté se přestěhovali zpět do Kirgate 23. V roce 1953 společně koupili dům v ulici Topcliffe Road v Thirsku. Z původní ordinace je dnes muzeum „Svět Jamese Herriota“, zatímco dům v Topcliffe Road je v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti. Později se přestěhovali do 6 kilometrů vzdálené vesnice Thirlby, kde Wight žil až do konce života. Snil o psaní knih po celý život, ale vzhledem k jeho povolání, časovému vytížení a rodině se mu tento záměr nedařilo uskutečnit. Až v roce 196...

Více od autora