Aleksej Feofilaktovič Pisemskij
Tisíc duší

1952 | Nakladatelství Družstevní práce

Nejvýznamnější román ruského klasika, podávající obraz Ruska z konce 50. let 19. století, v předvečer buržoasních reforem . Autor tu útočí proti prohnilému carskému byrokratismu a proti systému, který opíral svou moc pouze o bohatství a peníze. Na pozadí trojího společenského prostředí, malého okresního města, velkosvě…tského Petrohradu a sídla gubernie zobrazil věrně a dokumentárně vládnoucí společnost ve vzrušené době mohutnění kapitalismu a rozkladu staré feudální třídy. Na postavě ústředního hrdiny, kariéristy Kalinoviče, nadaného, ale chudého mladíka, který bezohledně a vypočítavě jde za svým prospěchem, dokazoval P., že chudý člověk nevybředne ze svého postavení a neuplatní své vrozené nadání jinak, než když se stane bohatým, neboť v carském Rusku nerozhodovalo ani nadání ani práce, ale peníze a rodová příslušnost k vládnoucím třídám. Pisemskij nezaútočil v Tisíci duších proti samým kořenům špatného společenského řádu. Vlastní problém nevolnických duší ponechal v románě téměř úplně stranou. Masa nevolníků, tvořící tehdy základ a ohromnou většinu ruského národa, mu zůstala vzdálena . Nejvýznamnější román ruského klasika, podávající obraz Ruska z konce 50. let 19. století, v předvečer buržoasních reforem . Autor tu útočí proti prohnilému carskému byrokratismu a proti systému, který… opíral svou moc pouze o bohatství a peníze. Na pozadí trojího společenského prostředí, malého okresního města, velkosvětského Petrohradu a sídla gubernie zobrazil věrně a dokumentárně vládnoucí společnost ve vzrušené době mohutnění kapitalismu a rozkladu staré feudální třídy. Na postavě ústředního hrdiny, kariéristy Kalinoviče, nadaného, ale chudého mladíka, který bezohledně a vypočítavě jde za svým prospěchem, dokazoval P., že chudý člověk nevybředne ze svého postavení a neuplatní své vrozené nadání jinak, než když se stane bohatým, neboť v carském Rusku nerozhodovalo ani nadání ani práce, ale peníze a rodová příslušnost k vládnoucím třídám. Pisemskij nezaútočil v Tisíci duších proti samým kořenům špatného společenského řádu. Vlastní problém nevolnických duší ponechal v románě téměř úplně stranou. Masa nevolníků, tvořící tehdy základ a ohromnou většinu ruského národa, mu zůstala vzdálena .

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 24. 7.

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	422 s., [19] l. obr. příl
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Turek
Překladatel:	Prokop Voskovec
Edice:	43. svazek ed. 43. svazek ed. Nesmrtelní
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 7. 2026 16:28
Číslo položky:	1837424

O autorovi

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij, rusky: Алексей Феофилактович Писемский byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel ze starého, ač zchudlého šlechtického rodu a vzdělal se v kostromském gymnasiu a na moskevské universitě. Jako jinoch jevil velikou náklonnost k divadlu. Ukončiv r. 1844 universitní studia, vstoupil do státní služby, ale r. 1846 ji opustil a oženil se. Roku 1848 stal se úředníkem pro zvláštní rozkazy při kostromském gubernátorovi, v l. 1354 – 59 byl členem petrohradské hlavní správy údělů a v letech 1866–72 radou moskevské gubernské správy. Služební povolání nezůstalo bez vlivu na jeho tvorbu, kterou zahájil povídkou Nina a Bojarščina, napsanou r. 1847, ale vlivem censury otištěnou teprve r. 1857. Již v poslednější práci lze sledovat hlavní vlastnosti jeho talentu, plastiku kresby, docházející časem do hrubosti, životnost a sytost barev, bohatství komických motivů, pesimistický názor na vytrvalost povýšených citů a silnou, typickou mluvu. Roku 1850 navázal styky s Moskviťaninem, kde otiskl povídky Ťufjak a Brak po strasti. Obě práce postavily Pisemského do první řady ruských spisovatelů. Záhy potom následovaly povídky: Komik; Ipochondrik; Bogatyj ženich; Batmanov; Pitěrščik; Lěšij; Razděl; Fanfaron aj., jež se dotýkají nepovšimnutých sfér ruského života, pro svoji nenapodobitelnou životnost, pravdivost a barvitost nepozbyly dosud zájmu. Přesídliv r. 1858 do Petrohradu, žil v poměrech dosti stísněných a psal málo. K té době se vztahuje jeho kritická stať o Gogolovi a nejlepší povídka ze života ruského lidu Plotničja artěl. Když r. 1856 námořní ministerstvo podniklo národopisný výzkum, Pisemskij prozkoumal Astrachaň a Kaspické pobřeží, o čemž napsal mnoho cestopisných článků do časopisu Morskoj Sbornik. Roku 1858 stal se redaktorem Bibliotěki dlja čtěnij. Zároveň v Otěčestvennych Zapiskach objevila se jeho nejlepší práce Tysjača duš a brzo potom v jím redigované sbírce znamenité jeho drama Gork...

Více od autora