Sylvie Richterová
Ticho a smích : studie z české literatury

1997 | Nakladatelství Mladá fronta

Ticho a smích není beletrií, ale je to kniha studií. Oproti recepčně-estetickému hledisku zde autorka preferuje fenomenologický zřetel. Z úhlu několika různorodých poetik se pokouší vymezit kontury smíchu: přirozeného, ale těžko uchopitelného fenoménu, který však pro svou bytostnou komplementaritu umožňuje hlouběji na…hlédnout do tajemství lidského vědomí. Smích chápe jako polarizující dimenzi vstupující do prostoru mezi tichem a řečí. Eseje o úloze smíchu v nejrůznějších podobách ukazují smích jako cestu z pout vnějšího světa i omezenosti myšlení. Ticho a smích není beletrií, ale je to kniha studií. Oproti recepčně-estetickému hledisku zde autorka preferuje fenomenologický zřetel. Z úhlu několika různorodých poetik se pokouší vymezit kontury s…míchu: přirozeného, ale těžko uchopitelného fenoménu, který však pro svou bytostnou komplementaritu umožňuje hlouběji nahlédnout do tajemství lidského vědomí. Smích chápe jako polarizující dimenzi vstupující do prostoru mezi tichem a řečí. Eseje o úloze smíchu v nejrůznějších podobách ukazují smích jako cestu z pout vnějšího světa i omezenosti myšlení.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	198
Jazyk:	česky
ISBN10:	802040662X
ISBN:	9788020406620
Edice:	12. svazek ed. 12. svazek ed. Souvislosti
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 10. 2024 10:43
Číslo položky:	1019051

O autorovi

Sylvie Richterová

Sylvie Richterová je česká spisovatelka, profesorka bohemistiky, autorka experimentálních próz, románů, básnických sbírek a literárních esejí. Do osmnácti let žila v Brně, od roku 1963 v Praze, kde studovala cizí jazyky na Univerzitě 17. listopadu. Roku 1967 promovala. V roce 1971 získala titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1967 se provdala za italského bohemistu Sergia Corduase a o rok později se narodila dcera Milena. Rodina žila v Brně, v Bratislavě a v Praze. Richterová v té době začala psát, ale chtěla si uchovat nezávislost a politická situace a vojenská okupace Československa v srpnu 1968 ji odradily od pokusu uplatňovat se veřejně. Pracovala jako překladatelka, studovala literaturu a estetiku a spřátelila se s filosofem Robertem Kalivodou a profesorem estetiky Olegem Susem. Koncem roku 1971 se s manželem a dcerou přestěhovala do Říma. Zapsala se na římskou univerzitu La Sapienza a studovala bohemistiku. Přednášel ji básník, divadelní kritik a slavista Angelo Maria Ripellino, který ji po promoci roku 1974 přizval ke spolupráci na katedře české a slovenské literatury. Roku 1974 se rozvedla. Rozhodla se zůstat v Itálii, protože v Československu režim tvrdě postupoval proti všem projevům svobody a uvěznil i její sestru Zuzanu Richterovou a postupně i řadu přátel. Živila se překlady, obdržela stipendium CNR a začala působit na Ústavu slovanské filologie univerzity La Sapienza. Spolupracovala také s italskou televizí na pořadech o disidentech ze zemí východní Evropy. Pro rozhlas napsala několik pořadů o české literatuře spolu s básníkem a kolegou Enzem De Filippis. Díky sňatku měla od roku 1967 dvojí občanství a v sedmdesátých a v osmdesátých letech mohla navštěvovat Československo. Zprostředkovala spojení disidentů s exilem, zejména s novinářem a politikem Jiřím Pelikánem, který v Římě vydával exilový časopis Listy. Psala také pro revue Svědectví/Témoignage vydávanou v Paříži, ...

Více od autora