Jan Grossman byl český divadelní dramaturg a režisér, literární a divadelní kritik. Publikovat začal již během středoškolských studií, maturoval na gymnáziu v roce 1944. V průběhu druhé světové války byl členem Hnutí za svobodu. Po válce studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy srovnávací literaturu a estetiku, souběžně byl redaktorem deníku Mladá fronta, a od roku 1946 lektorem činohry Národního divadla. Po únoru 1948 neprošel při prověrkách a byl ze studií na filosofické fakultě vyloučen, následně musel odejít i z ND a na delší dobu mu byla znemožněna publikační činnost. Zprvu působil jako dramaturg Státního divadla v Brně, ale poprvé se zde představil také jako režisér . V roce 1953 přešel jako dramaturg do Burianova Armádního uměleckého divadla a opět se prosadil i jako režisér . V roce 1956 se vrátil k práci literární, nastoupil do nakladatelství Československý spisovatel. Jako redaktor znovu uvedl do literatury členku Skupiny 42 Jiřinu Haukovou, připravil sbírku Monology Milana Kundery, redigoval také například debuty Jana Skácela, Miroslava Holuba a Miloše Macourka, jako editor se věnoval dílu Františka Halase, Jiřího Ortena a Bertolta Brechta. Po propuštění z nakladatelství v roce 1958 krátce spolupracoval s Alfrédem Radokem jako externí dramaturg v Laterně magice a v letech 1959–1962 působí jako dramaturg a režisér v Městském divadle na Kladně. V roce 1961 nastupuje jako dramaturg a režisér do pražského Divadla Na zábradlí, kde se v následujícím roce stal i uměleckým šéfem činohry. Grossmanovo působení v šedesátých letech v Divadle Na zábradlí je považováno za jednu z nejvýznamnějších kapitol historie českého poválečného divadla. Po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 musel z Divadla Na zábradlí odejít. Protože mu to nebylo umožněno doma, režíroval v lete...