Émile Zola
Tereza Raquinová

1966 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Politováníhodná Tereza žije v domácnosti své tety, jež ji zahrnuje stejně úzkostlivou péčí jako svého nemocného syna. Zdravá dívka musí brát stejné léky jako neduživý – a sobecký – bratranec a sdílet s pacientem jeho přetopenou ložnici. Běhat a hlasitě mluvit má zakázáno. Obě děti vyrůstají s vědomím, že se z nich jedn…ohodne stanou manželé. Když nastane den naplánovaného sňatku, vejde Tereza místo do svého pokoje nalevo od schodiště do bratrancovy ložnice napravo – a to je veškerá změna, jež ji toho dne postihne. Navenek si zachovává klidné pohyby, nevzrušenou a lhostejnou tvář, vnitřně však prožívá bouřlivý, spalující život plný divokých, smyslných a násilnických představ a snů. Mladý muž, s nímž se náhodně setká, ji ohromí tělesností – má velké ruce, hranaté prsty, pod košilí silné svaly, celé tělo má hutné a pevné. Když se Terezin pohled zastaví na jeho býčí šíji, jako kdyby ji spálil mráz. Následující hrůzná komedie, kterou oba sehrají, aby se mohli utápět v nepřetržitém smyslovém uspokojení, rychle přejde do crescenda temných, gotických výšek. Nelze jinak, než příběh hltavě dočíst, nejraději na jedno posezení. Politováníhodná Tereza žije v domácnosti své tety, jež ji zahrnuje stejně úzkostlivou péčí jako svého nemocného syna. Zdravá dívka musí brát stejné léky jako neduživý – a sobecký – bratranec a sdílet …s pacientem jeho přetopenou ložnici. Běhat a hlasitě mluvit má zakázáno. Obě děti vyrůstají s vědomím, že se z nich jednohodne stanou manželé. Když nastane den naplánovaného sňatku, vejde Tereza místo do svého pokoje nalevo od schodiště do bratrancovy ložnice napravo – a to je veškerá změna, jež ji toho dne postihne. Navenek si zachovává klidné pohyby, nevzrušenou a lhostejnou tvář, vnitřně však prožívá bouřlivý, spalující život plný divokých, smyslných a násilnických představ a snů. Mladý muž, s nímž se náhodně setká, ji ohromí tělesností – má velké ruce, hranaté prsty, pod košilí silné svaly, celé tělo má hutné a pevné. Když se Terezin pohled zastaví na jeho býčí šíji, jako kdyby ji spálil mráz. Následující hrůzná komedie, kterou oba sehrají, aby se mohli utápět v nepřetržitém smyslovém uspokojení, rychle přejde do crescenda temných, gotických výšek. Nelze jinak, než příběh hltavě dočíst, nejraději na jedno posezení.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	79 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	69 Kč
Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	59 Kč
Stav Dobrý razítko původního majitele, opotřebená obálka, jinak v pořádku	Skladem pro e-shop	59 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka Zdeněk Ziegler
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	236
Jazyk:	česky
Překladatel:	Eva Sgallová, Břetislav Štorm
Edice:	360. svazek ed. 360. svazek ed. Světová četba
Vydání:	3
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 10. 2021 14:37
Číslo položky:	232949

O autorovi

Émile Zola

Émile Zola byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola , byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem. Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen . Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly na Index zakázaných knih. Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa. Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů. Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem Románový cyklus se zaměřením proti církvi: Povídkové soubory: Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře: Rougon-Macquartů ...

Více od autora