Knihy
Sport
Josef Klenka
Tělocvičné hry

Josef Klenka
Tělocvičné hry pro školy sv. I Hry bez nářadí

1904 | Nakladatelství Frant. Bačkovský

Učební pomůcka s podrobnými popisy her do tělocvičen i pro hry venkovní. Učební pomůcka s podrobnými popisy her do tělocvičen i pro hry venkovní.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	46
Jazyk:	česky
Edice:	37. svazek ed. 37. svazek ed. Sbírka spisů pro mládež vynikajících českých spisovatelů, Tělocvičné hry
Vydání:	3. přeprac. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 5. 2022 21:9
Číslo položky:	317804

O autorovi

Josef Klenka

Josef Klenka byl český středoškolský učitel tělocviku, funkcionář Sokola a propagátor sportovních her. Zakládal a jako první náčelník vedl podbělohorskou sokolskou župu. Organizoval II. všesokolský slet r. 1891. Založil Spolek pro pěstování her mládeže a Svaz spolků a přátel pro hry. Byl autorem příruček pro cvičitele a dalších publikací v oblasti tělesné výchovy. Narodil se 1. dubna 1853 ve Vilémově u Golčova Jeníkova. Navštěvoval obecnou školu v Čáslavi, reálku v Jihlavě a učitelský ústav v Hradci Králové. Jeho první zaměstnání bylo jako učitel v Kutné Hoře, kde rovněž vstoupil do Sokola. V roce 1875 složil ve Vídni zkoušky z tělocviku pro střední školy a přestěhoval se do Prahy, kde přijal místo asistenta v Malýpetrově tělocvičném ústavu. V Praze se znovu zapojil do sokolského života. Byl dlouholetým náčelníkem organizace na Malé Straně. Účastnil se výpravy do Paříže r. 1889 a zájezdů na Moravu a do Lvova. Zakládal Podbělohorskou župu a rovněž se stal jejím prvním náčelníkem. Roku 1891 organizoval II. všesokolský slet; za jeho zdařilý průběh uspořádali další sokolští představitelé slavnostní večer na Klenkovu počest. V 90. letech založil Spolek pro pěstování her mládeže a Svaz spolků a přátel pro hry. Mimo jiné upravil pravidla pro házenou . Po úmrtí dcery odešel z veřejného života a nadále se věnoval jen výuce tělocviku. Roku 1911 byl jmenován zemským inspektorem tělesné výchovy pro střední školy. Do důchodu odešel v roce 1924. Ve své činnosti usiloval o rovnováhu tělesné a duševní přípravy školní mládeže. Do vysokého věku si zachoval obratnost a pružnost. Současníci si ho vážili pro pevný charakter, jemné chování ve společnosti a skromnost. S úctou na něj vzpomínali i bývalí žáci, např. na staroměstské reálce. Zemřel 19. července 1932 v Praze, pohřben byl na Vinohradském hřbitově za účasti sportovních a sokolských představitel...

Více od autora