Eugène Sue
Tajnosti pařížské : Díl II

1929 | Nakladatelství Rodinná knihovna

Jde v podstatě o dobrodružný román, ve kterém se mísí sociální kritika s velmi naivním romantismem. Hlavním, téměř pohádkovým hrdinou románu je německý princ Rudolf z Gerolsteinu, který v přestrojení přichází do Paříže, aby pomáhal chudým, odměňoval dobro a trestal zlo. Ústřední zaplétka spočívá v jeho setkání s mladič…kou prostitutkou Fleur de Marie , jíž se ujímá dojat její krásou a ušlechtilostí a která se po četných zvratech děje ukáže být jeho dcerou z tajného svazku z mládí. Kolem tohoto dějového pásma, které se dovršuje smrtí Fleur de Marie v klášteře, kam se uchýlila za účelem pokání za svůj život, se vrství četné linie vyprávnění, jejichž prostřednictvím je do románu včleňována bohatá galerie postav, reprezentující různé společenské vrstvy a různé ožehavé stránky života – bídu, vykořisťování, korupci, násilnictví, kriminalitu.

Proti ostatním Sueovým dílům trpí Tajnosti pařížské snad o něco méně povrchní psychologií a předem očekávatelným duševním vývojem černobíle vytvořených postav. Například jednotlivé postavy z podsvětí jsou dodnes považovány za dokonalé studie zločineckých typů. Rovněž uměle vykonstruované dějové zápletky nejsou tak nepravděpodobné jako v jiných Sueových dílech. Konzistence a soudružnost románu je však i tak dosti narušena tím, že hlavním cílem Eugèna Suea bylo zaujmout čtenáře natolik, aby si zakoupil další pokračování.

To, že je kniha dodnes vydávána a čtena, je dáno především tím, že se vyznačuje poutavým až melodramatickým dějem, silnou společenskou kritikou s výrazným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů.

zdroj: http://cs.wikipedia.org/ Jde v podstatě o dobrodružný román, ve kterém se mísí sociální kritika s velmi naivním romantismem. Hlavním, téměř pohádkovým hrdinou románu je německý princ Rudolf z Gerolsteinu, který v přestrojení …přichází do Paříže, aby pomáhal chudým, odměňoval dobro a trestal zlo. Ústřední zaplétka spočívá v jeho setkání s mladičkou prostitutkou Fleur de Marie , jíž se ujímá dojat její krásou a ušlechtilostí a která se po četných zvratech děje ukáže být jeho dcerou z tajného svazku z mládí. Kolem tohoto dějového pásma, které se dovršuje smrtí Fleur de Marie v klášteře, kam se uchýlila za účelem pokání za svůj život, se vrství četné linie vyprávnění, jejichž prostřednictvím je do románu včleňována bohatá galerie postav, reprezentující různé společenské vrstvy a různé ožehavé stránky života – bídu, vykořisťování, korupci, násilnictví, kriminalitu.

Proti ostatním Sueovým dílům trpí Tajnosti pařížské snad o něco méně povrchní psychologií a předem očekávatelným duševním vývojem černobíle vytvořených postav. Například jednotlivé postavy z podsvětí jsou dodnes považovány za dokonalé studie zločineckých typů. Rovněž uměle vykonstruované dějové zápletky nejsou tak nepravděpodobné jako v jiných Sueových dílech. Konzistence a soudružnost románu je však i tak dosti narušena tím, že hlavním cílem Eugèna Suea bylo zaujmout čtenáře natolik, aby si zakoupil další pokračování.

To, že je kniha dodnes vydávána a čtena, je dáno především tím, že se vyznačuje poutavým až melodramatickým dějem, silnou společenskou kritikou s výrazným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů.

zdroj: http://cs.wikipedia.org/

Součástí souboru:

Tajnosti pařížské 1929 (2 svazky (309; 306 ))

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	306 , 4 nečíslované y obrazových příloh
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Otto Ušák
Překladatel:	Karel Čvančara
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Eugène Sue

Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...

Více od autora