Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      • Název obrázku
      • Název obrázku

      Václav Šedivý
      Táborský sochař Jan Vítězslav Dušek - PODPIS AUTORA

      2016 | Nakladatelství OSSIS

      Jan Vítězslav Dušek se narodil 8. června 1891 v Makově u Tábora. V letech 1905–1909 vystudoval C. a k. odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší, od­­dělení pro sochaře. Zbytek roku 1909 strávil na praxi ve Vídni a Štýrském Hradci. V letech 1910 až 1911 se zkoušel samostatně uchytit v Praze. Roky 191…2 až 1914 prožil jako zaměstnanec v různých vídeňských ateliérech. Během 1. světové války sloužil u 75. pě­ší­ho pluku v Haliči a v Debrecíně. Demobilizován byl koncem roku 1919. Od ledna 1920 se usadil v Táboře.

      V září 1921 začal Dušek studovat na pařížské Académie de la Grande Chaumière u pro­fe­sora Émile-Antoine Bour­del­la, žáka Augusta Ro­dina. V Paříži Dušek poprvé pobyl je­den a půl roku, následovalo pět krátkých zájezdů v pozdějších létech, kdy se zdržel vždy 2–3 měsíce. České biografie uvádějí, že v roce 1922 souběžně studoval na pařížské Eco­le du Louvre v oddělení Historie Générale des Arts. Na jaře 1931 obdržel sti­pen­di­um od ministerstva národní osvěty pro studium v Britském museu v Londýně. Pra­vi­del­ně podnikal delší studijní zájezdy do ciziny – do Itálie, Německa, Chorvatska, Bel­gie.

      Od roku 1922 Dušek pravidelně vystavoval v jarním Salonu Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži. Byl natolik úspěšný, že dne 10. června 1922 ho Société Nationale des Beaux-Arts jmeno­va­la „Associe“ v sekci rytců a medailérů, s právem vystavovat práce na výstavách této společnosti bez jury . Stejného uznání v sekci skul­p­tu­ry oblé se mu dostalo nejprve v roce 1931, kdy byl jmenován členem mi­mo­řád­ným, a posléze v roce 1935, kdy se stal členem řádným. V roce 1924 získal za so­chu Lu­čišt­ní­ka bronzovou medaili na VIII. olympiádě v Paříži. V roce 1925 obdržel stříbrnou medaili za so­­chu Běžce na pařížském jarním Salonu a stříbrnou medaili na Mezinárodní vý­stavě mo­der­ní uměleckoprůmyslové výroby. Koncem roku 1925 vystavoval Běžce v lon­dýnské Galerii Královské akademie na vyžádání International Society of Sculptors, Painters and Gra­vers v Londýně. V roce 1926 se zúčastnil v Benátkách XV. me­zi­ná­rodní výstavy umě­ní Esposizione in­ter­nazionale d'Arte della città di Venezia. V roce 1936 na XI. letní olym­piádě v Berlíně vystavoval v umělecké soutěži plastiku Herkules. V roce 1925 byl Du­šek zakládajícím členem Sdružení jihočeských výtvarníků.

      Za svůj život vytvořil – kromě interiérových prací – přes 250 kamenných i bronzových soch, pomníků padlým, pa­mět­ních desek, reliéfů Krista pro sbory CČSH a náhrobků, rozmístěných po celé republice od Chebu po Hradec nad Moravicí, především však v již­ních a jihovýchodních Če­chách. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Národní gale­rie, Alšovy jihočeské galerie, Hu­sitského muzea v Táboře, Muzea Jindřichohradec­ka a jinde. Poslední pískovcový pomník padlým – 270 cm vysokou postavu muže pro Stra­konice – vytesal ve svých 67 letech. Jan Vítězslav Dušek zemřel 2. března 1966 v Tá­bo­ře, je pohřben na táborském novém hřbitově.

      Kniha je členěna do tří částí. První přináší Duškův životopis, ilustrovaný fotografiemi z jeho života, které se zachovaly v rodinném archivu a v digitálním archivu Šechtl & Voseček. Text je doplněn snímky plastik, reliéfů, medailí a plaket z jednotlivých let, nacházejících se v depozitářích muzeí či galerií a v soukromých sbírkách. Graficky jsou odlišeny výňatky z Mistrova rukopisu vzpomínek.

      Ve druhé části jsou uvedena díla, volně přístupná ve veřejném prostoru, ale i ta, která byla z různých důvodů odstraněna a zničena – některá nepřežila nacisty, jiná komunisty, mnohé náhrobky byly zrušeny. Sochy, pomníky, pamětní desky a funerální plastiky jsou seřazeny podle četnosti výskytu v jednotlivých krajích Čech a Moravy. Nejprve však uvádím Duškovy realizace v Táboře a na Táborsku, však jich také je nejvíce.

      Na konci knihy naleznete Duškem navržené odznaky, seznamy jeho prací v exteriéru i v muzeích a galeriích a seznam duškovské – nejen použité – literatury.       Jan Vítězslav Dušek se narodil 8. června 1891 v Makově u Tábora. V letech 1905–1909 vystudoval C. a k. odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší, od­­dělení pro sochaře. Zbytek roku… 1909 strávil na praxi ve Vídni a Štýrském Hradci. V letech 1910 až 1911 se zkoušel samostatně uchytit v Praze. Roky 1912 až 1914 prožil jako zaměstnanec v různých vídeňských ateliérech. Během 1. světové války sloužil u 75. pě­ší­ho pluku v Haliči a v Debrecíně. Demobilizován byl koncem roku 1919. Od ledna 1920 se usadil v Táboře.

      V září 1921 začal Dušek studovat na pařížské Académie de la Grande Chaumière u pro­fe­sora Émile-Antoine Bour­del­la, žáka Augusta Ro­dina. V Paříži Dušek poprvé pobyl je­den a půl roku, následovalo pět krátkých zájezdů v pozdějších létech, kdy se zdržel vždy 2–3 měsíce. České biografie uvádějí, že v roce 1922 souběžně studoval na pařížské Eco­le du Louvre v oddělení Historie Générale des Arts. Na jaře 1931 obdržel sti­pen­di­um od ministerstva národní osvěty pro studium v Britském museu v Londýně. Pra­vi­del­ně podnikal delší studijní zájezdy do ciziny – do Itálie, Německa, Chorvatska, Bel­gie.

      Od roku 1922 Dušek pravidelně vystavoval v jarním Salonu Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži. Byl natolik úspěšný, že dne 10. června 1922 ho Société Nationale des Beaux-Arts jmeno­va­la „Associe“ v sekci rytců a medailérů, s právem vystavovat práce na výstavách této společnosti bez jury . Stejného uznání v sekci skul­p­tu­ry oblé se mu dostalo nejprve v roce 1931, kdy byl jmenován členem mi­mo­řád­ným, a posléze v roce 1935, kdy se stal členem řádným. V roce 1924 získal za so­chu Lu­čišt­ní­ka bronzovou medaili na VIII. olympiádě v Paříži. V roce 1925 obdržel stříbrnou medaili za so­­chu Běžce na pařížském jarním Salonu a stříbrnou medaili na Mezinárodní vý­stavě mo­der­ní uměleckoprůmyslové výroby. Koncem roku 1925 vystavoval Běžce v lon­dýnské Galerii Královské akademie na vyžádání International Society of Sculptors, Painters and Gra­vers v Londýně. V roce 1926 se zúčastnil v Benátkách XV. me­zi­ná­rodní výstavy umě­ní Esposizione in­ter­nazionale d'Arte della città di Venezia. V roce 1936 na XI. letní olym­piádě v Berlíně vystavoval v umělecké soutěži plastiku Herkules. V roce 1925 byl Du­šek zakládajícím členem Sdružení jihočeských výtvarníků.

      Za svůj život vytvořil – kromě interiérových prací – přes 250 kamenných i bronzových soch, pomníků padlým, pa­mět­ních desek, reliéfů Krista pro sbory CČSH a náhrobků, rozmístěných po celé republice od Chebu po Hradec nad Moravicí, především však v již­ních a jihovýchodních Če­chách. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Národní gale­rie, Alšovy jihočeské galerie, Hu­sitského muzea v Táboře, Muzea Jindřichohradec­ka a jinde. Poslední pískovcový pomník padlým – 270 cm vysokou postavu muže pro Stra­konice – vytesal ve svých 67 letech. Jan Vítězslav Dušek zemřel 2. března 1966 v Tá­bo­ře, je pohřben na táborském novém hřbitově.

      Kniha je členěna do tří částí. První přináší Duškův životopis, ilustrovaný fotografiemi z jeho života, které se zachovaly v rodinném archivu a v digitálním archivu Šechtl & Voseček. Text je doplněn snímky plastik, reliéfů, medailí a plaket z jednotlivých let, nacházejících se v depozitářích muzeí či galerií a v soukromých sbírkách. Graficky jsou odlišeny výňatky z Mistrova rukopisu vzpomínek.

      Ve druhé části jsou uvedena díla, volně přístupná ve veřejném prostoru, ale i ta, která byla z různých důvodů odstraněna a zničena – některá nepřežila nacisty, jiná komunisty, mnohé náhrobky byly zrušeny. Sochy, pomníky, pamětní desky a funerální plastiky jsou seřazeny podle četnosti výskytu v jednotlivých krajích Čech a Moravy. Nejprve však uvádím Duškovy realizace v Táboře a na Táborsku, však jich také je nejvíce.

      Na konci knihy naleznete Duškem navržené odznaky, seznamy jeho prací v exteriéru i v muzeích a galeriích a seznam duškovské – nejen použité – literatury.

      Stav

      Velmi dobrý více informací

      PODPIS

      Skladem pro e-shop

      1 199 Kč

      O knize

      Stav:
      Velmi dobrý
      obsahuje podpis či autorskou dedikaci
      Vazba: pevná
      Počet stran: 397
      Jazyk:  česky
      ISBN10: 8086659488
      ISBN: 9788086659480
      Ilustrátor: Jan Vítězslav Dušek, Jan Vítězslav Dušek
      Vydání: 1.
      Vystaveno: 10. 3. 2022 20:5
      Číslo položky: 293500

      O autorovi

      Václav Šedivý

      Václav Šedivý

      Narozen 18.3.1961 v Táboře. Inženýr chemie, práce z oboru potravinářské a konzervační chemie potravin, též vydavatel literatury z této oblasti - majitel nakladatelství OSSIS, autor regionální literatury z Táborska, sběratel pohlednic z Táborska.

      Více od autora

      • Dopravu hradíme my

        Objednávkám nad 699 Kč

      • Tituly,  které jinde
        nenajdete

        Sběratelské kusy i knižní novinky

      • Balíme ekologicky

        A s radostí

      • Vykupujeme knihy

        Za hotovost a s vlastním odvozem

      Potřebujete místo
      v knihovně?

      Prodejte své knihy
      online!

      Zjistit cenu

      Přidáno do košíku!