Kurt Vonnegut
Tabatěrka z Bagomba

2001 | Nakladatelství Argo

Výbor ze starých Vonnegutových povídek, které vyšly pouze časopisecky zhruba před čtyřiceti lety a víc, si na samém skonku končícího století vymyslel autorův dlouholetý přítel a kritik Peter Reed z katedry anglistiky na Minnesotské univerzitě. Budiž mu za to dík. Potěšil tím nejen slavného spisovatele, ale hlavně řady …čtenářů, kterým by se tyto povídky jinak už asi nikdy nedostaly do rukou. To období, z něhož pocházejí, jsou léta 1954–1961, na něž v úvodu Vonnegut vzpomíná jako na zlatou éru časopiseckých povídek. Bylo to v době, kdy dodavatelem zábavných příběhů pro volný čas obyvatel, jímž se brzy nato stala televize, byla řada časopisů, které sháněly a otiskovaly povídky. Místo koukání na televizi se relaxovalo v křesle s časopisem v ruce. Při čtení této knihy nás musí napadnout „staré dobré časy“, kdy ještě i zábava bývala inteligentní. Člověk aby začal litovat, že ta éra už je pryč. Kurt Vonnegut je jedním z mála nestorů moderní americké literatury, který má dar chytře a humorně zároveň, se smysluplným vzkazem pro celý svět, vyprávět příběhy, které se vám chce číst i dnes, třebaže je po éře povídek, a které se budou číst i za sto let, protože jejich chytlavost nemizí s časem. Vonnegut je od přírody vypravěč, má o čem mluvit a ví přesně, co chce říct. Výbor ze starých Vonnegutových povídek, které vyšly pouze časopisecky zhruba před čtyřiceti lety a víc, si na samém skonku končícího století vymyslel autorův dlouholetý přítel a kritik Peter Reed z ka…tedry anglistiky na Minnesotské univerzitě. Budiž mu za to dík. Potěšil tím nejen slavného spisovatele, ale hlavně řady čtenářů, kterým by se tyto povídky jinak už asi nikdy nedostaly do rukou. To období, z něhož pocházejí, jsou léta 1954–1961, na něž v úvodu Vonnegut vzpomíná jako na zlatou éru časopiseckých povídek. Bylo to v době, kdy dodavatelem zábavných příběhů pro volný čas obyvatel, jímž se brzy nato stala televize, byla řada časopisů, které sháněly a otiskovaly povídky. Místo koukání na televizi se relaxovalo v křesle s časopisem v ruce. Při čtení této knihy nás musí napadnout „staré dobré časy“, kdy ještě i zábava bývala inteligentní. Člověk aby začal litovat, že ta éra už je pryč. Kurt Vonnegut je jedním z mála nestorů moderní americké literatury, který má dar chytře a humorně zároveň, se smysluplným vzkazem pro celý svět, vyprávět příběhy, které se vám chce číst i dnes, třebaže je po éře povídek, a které se budou číst i za sto let, protože jejich chytlavost nemizí s časem. Vonnegut je od přírody vypravěč, má o čem mluvit a ví přesně, co chce říct.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	285
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072033794
ISBN:	9788072033799
Edice:	47. svazek ed. 47. svazek ed. AAA : edice anglo-amerických autorů, Edice anglo-amerických autorů
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 4. 2026 10:14
Číslo položky:	1690940

O autorovi

Kurt Vonnegut

Kurt Vonnegut, Jr. , byl americký spisovatel, známý zejména díky knihám jako Jatka č. 5 , Kolíbka nebo Snídaně šampiónů , v nichž dokázal mísit prvky satiry, černého humoru a science fiction. Kurt Vonnegut se narodil v Indianapolisu 11. listopadu 1922 do čtvrté generace německých přistěhovalců jako syn a vnuk indianapoliských architektů firmy Vonnegut & Bohn. Během studia na Shortridgeské střední škole v Indianapolisu se Vonnegut stal editorem The Daily Echo, vůbec prvního středoškolského deníku v Americe. V letech 1941 až 1942 studoval biochemii na Cornellově univerzitě. Stejně jako jeho otec se stal členem spolku Delta Upsilon. Působil také jako editor studentských novin The Cornell Daily Sun. Vonnegut v té době nastoupil do armády, která ho poté poslala studovat strojní inženýrství na Carnegieho technický institut a na univerzitu v Tennessee. 14. května 1944, na Den matek, spáchala jeho matka Edith S. Vonnegutová sebevraždu. Vonnegutovy zážitky z války, kterou prožil nejprve jako voják a poté jako válečný zajatec, měly zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu. V zimě roku 1944 se během ofenzívy v Ardenách jako desátník 106. pěší divize ocitnul odříznut od zbytku jednotky, až ho 14. prosince, po několikadenním bloudění za nepřátelskou linií, zajaly jednotky Wehrmachtu a převezly do Drážďan, kde se stal svědkem ničivého bombardování města. Vonnegut byl jedním ze sedmi amerických válečných zajatců, kteří bombardování přežili v podzemním krytu místních jatek. Jatka za války sloužila jako zajatecký tábor. Administrativní budova tohoto tábora měla adresu Schlachthof Fünf , tento název pak vězni používali pro celý tábor. „Naprostá destrukce,“ vzpomínal Vonnegut, „nesmírné krveprolití.“ Od Němců dostal za úkol nosit těla do masových hrobů. „K pohřbení tam ale bylo až příliš mnoho těl. Nacisti tam proto namísto toho poslali jednotky s pla...

Více od autora