Hana Svobodová
Ta prázdná místa

1993 | Nakladatelství PmD - Poezie mimo Domov

Exilová sbírka poesie vybraných a řazených autorkou. Vysoce raritní vydání ve velmi omezeném nákladu.

Ve sbírce Ta prázdná místa se poetika Hany Svobodové nemění táž úspornost výrazů, sevřenost, až gnómičnost. Co se po formální stránce mění zcela nápadně, je slovesná osoba. Tento zdánlivě vnější gramatický pos…un z třetí do druhé osoby, od on či ona k ty, signalizuje hlubší posun významový. Od chladné či alespoň vzdálené objektivity ke zdůvěrňující apostrofě to je onen krok, kterým „...Procházíš něčím, co tě vždy zasáhne / Světlo, noc, slunce, déšť / Tam dosáhne, kde ještě není slepý“ . Od kroků, jejichž řetězec se slévá v cesty, se znovu započíná nalézání nového smyslu, nového vidění věcí a jejich vztahů . Je to pochopení a přijetí sebe sama jako samozřejmé danosti, jež ve svém konečném vyznění je znovunalezenou a osvobodivou lehkostí z plynutí života .
Cesta k harmonii a vyrovnanosti je zároveň cestou nové vnímavosti k životu, který sice ztrácí strmost prvotního vzletu, ale je cennější a obsažnější, neboť zná a umí pojmenovat nástrahy pastí .
Stylizace lyrického subjektu jako dvojnického dialogu , dialogu niterného a zároveň k druhému se obracejícího, vytváří zvláštní prostor naplněné senzitivní intimity, jejímž ohrožujícím protipólem se stává přízrak či podlehnutí přízraku chtivosti, nenasytnosti a osobivosti . A zbývá tedy cesta po vertikále, jež není než cestou k sobě:
„Jen nahoru, jen dolů. Když dolů
nechceš, létat se naučíš
anebo sebe sama umučíš.“ Exilová sbírka poesie vybraných a řazených autorkou. Vysoce raritní vydání ve velmi omezeném nákladu.

Ve sbírce Ta prázdná místa se poetika Hany Svobodové nemění táž úspornost výrazů, sevřeno…st, až gnómičnost. Co se po formální stránce mění zcela nápadně, je slovesná osoba. Tento zdánlivě vnější gramatický posun z třetí do druhé osoby, od on či ona k ty, signalizuje hlubší posun významový. Od chladné či alespoň vzdálené objektivity ke zdůvěrňující apostrofě to je onen krok, kterým „...Procházíš něčím, co tě vždy zasáhne / Světlo, noc, slunce, déšť / Tam dosáhne, kde ještě není slepý“ . Od kroků, jejichž řetězec se slévá v cesty, se znovu započíná nalézání nového smyslu, nového vidění věcí a jejich vztahů . Je to pochopení a přijetí sebe sama jako samozřejmé danosti, jež ve svém konečném vyznění je znovunalezenou a osvobodivou lehkostí z plynutí života .
Cesta k harmonii a vyrovnanosti je zároveň cestou nové vnímavosti k životu, který sice ztrácí strmost prvotního vzletu, ale je cennější a obsažnější, neboť zná a umí pojmenovat nástrahy pastí .
Stylizace lyrického subjektu jako dvojnického dialogu , dialogu niterného a zároveň k druhému se obracejícího, vytváří zvláštní prostor naplněné senzitivní intimity, jejímž ohrožujícím protipólem se stává přízrak či podlehnutí přízraku chtivosti, nenasytnosti a osobivosti . A zbývá tedy cesta po vertikále, jež není než cestou k sobě:
„Jen nahoru, jen dolů. Když dolů
nechceš, létat se naučíš
anebo sebe sama umučíš.“

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize