Miroslav Červenka
Symboly, písně a mýty : studie o proměnách čes. lyrického slohu na přelomu století : (Sova, Březina, Neumann, Gellner, Toman)

1966 | Nakladatelství Československý spisovatel

Pět studií , náležejících do oboru historické poetiky. Autor v nich chce - vysvětluje sám vystihnout závažné prvky individuálního slohu každého analyzovaného básníka na rozhraní století, kdy se česká poezie devadesátých let přihlásila k individualismu. Pět studií , náležejících do oboru historické poetiky. Autor v nich chce - vysvětluje sám vystihnout závažné prvky individuálního slohu každého analyzovaného básníka na rozhraní století, kdy se česká …poezie devadesátých let přihlásila k individualismu.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	173, [3]
Jazyk:	česky
Edice:	22. svazek ed. 22. svazek ed. Dílna
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 7. 2026 14:23
Číslo položky:	1848249

O autorovi

Miroslav Červenka

Miroslav Červenka byl český básník, překladatel a literární vědec. Dětství prožil ve Vlašimi, od třinácti žil v Praze. Maturoval v roce 1951 na gymnáziu. Vystudoval češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV v Praze. V roce 1961 zde získal titul kandidáta věd a o osm let později doktora věd. Působil též v časopise Květen a v letech 1968–1970 byl šéfredaktorem časopisu Česká literatura. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. Po roce 1968 nesměl publikovat, v roce 1971 byl propuštěn z ústavu. Pracoval pak na smlouvu o dílo v Památníku národního písemnictví, kde kupříkladu uspořádal pozůstalost Jana Jelínka. Roku 1975 se stal technickým knihovníkem v Pragoprojektu, kde pracoval až do roku 1989. Své práce uveřejňoval v samizdatu a v cizině. Spolupracoval se samizdatovým časopisem Obsah. V roce 1990 se vrátil do Ústavu pro českou literaturu ČSAV v Praze. Od roku 1990 až do své smrti přednášel na Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1989 získal titul docent, roku 1994 profesor. Stal se místopředsedou Pražského lingvistického kroužku, opět se stal šéfredaktorem České literatury , od roku 2002 byl členem Učené společnosti ČR. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Kromě vlastní tvorby překládal z mongolštiny, ruštiny, estonštiny a ukrajinštiny.

Více od autora