Adolf Piskáček, pseudonym Jan Hořec byl český hudební skladatel, sbormistr, hudební pedagog a spisovatel. Otec byl varhaníkem a jeho bratr Rudolf Piskáček se stal známým operetním skladatelem. Základní hudební vzdělání získal v rodině a poté studoval na Pražské konzervatoři hru na varhany a skladbu. Absolvoval v roce 1888. Byl dirigentem Akademického orchestru a sbormistrem pěveckého sdružení Lyra. Vyučoval hudbu na středních školách a po Karlu Kovařovicovi se stal ředitelem Pivodova hudebního ústavu. V letech 1903–1911 byl sbormistrem pražského Hlaholu. Pod jeho vedením Hlahol uváděl největší díla světového oratorního repertoáru. Hudebními referáty přispíval do denních listů i odborných časopisů. Vydal polobeletristické kapitoly o české hudbě Světla na horách a román Smířené bolesti. Pro své literární práce používal pseudonym Jan Hořec. Napsal též rozbor Smetanovy Mé vlasti, vydaný roku 1934 v Urbánkově nakladatelství. V závěru života se od něho pražská vlastenecká společnost distancovala, když se zúčastnil soutěže, kterou vypsala Česká akademie věd a umění na prorakouskou vlasteneckou píseň. Složil řadu písní, úprav lidových písní a sborů. Harmonizoval například moravské lidové písně ze sbírky Leoše Janáčka. Jeho sbory, zejména na texty Petra Bezruče bývaly často na repertoáru amatérských sborových těles. Komponoval rovněž duchovní hudbu a klavírní skladby. Vypracoval také řadu klavírních výtahů a úprav.