Aleksandr Stepanovič Grin
Svědectví mého života

1964 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Sovětský spisovatel, jeden z těch, kteří byli pod tlakem poměrů ve dvacátých a třicátých letech opomíjeni, napsal ve své autobiografii vlastně román, neboť jeho život byl tak pohnutý, pestrý a bohatý na přímo dramatické chvíle a zvraty, že by je nemohl lépe vymyslet ani znamenitý romanopisec. Sovětský spisovatel, jeden z těch, kteří byli pod tlakem poměrů ve dvacátých a třicátých letech opomíjeni, napsal ve své autobiografii vlastně román, neboť jeho život byl tak pohnutý, pestrý a bohatý …na přímo dramatické chvíle a zvraty, že by je nemohl lépe vymyslet ani znamenitý romanopisec.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý až velmi dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	194
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Muzika
Překladatel:	Zdeňka Psůtková
Edice:	330. svazek ed. 330. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 7. 2024 14:42
Číslo položky:	908305

O autorovi

Aleksandr Stepanovič Grin

Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .

Více od autora