Jiří Šotola
Svatý na mostě

1978 | Nakladatelství Československý spisovatel

Šotolův histrický román, komponovaný jako monumentální obraz, je založen především na portrétech postav, na jejich typové rozmanivosti. V souhrnu detailů zachycuje v něm autor období společenského rozkladu před husitstvím Jana Nepomuckého, ústředního hrdinu díla, interpretuje z materialistického, proticírkevního hledis…ka. Po smrti Karla IV., za vlády Václava IV. se v českém království rozkližuje žebříček hodnot. Na hladinu řeky dějin i obyčejných říček lidských životů vystupuje kal: sobectví, ubohá tupost i rafinovaná taktika, kterak na bažinách stavět kariéru, dobré bydlo. S výdrži plevele prodírá se v tomto ovzduší na výsluní Johannes Welfini de Pomuk, klášterní poddaný. Sází na církev, zmítanou sice dvoupapežstvím, ale přece jen všemocnou, zvláště pozná-li človíček typu Johánka, že jde o to vždy „bystře přiskočit, když padá švestka ze stromu Hospodinova.“ Přes rozepře pražského arcibiskupa Jenštejna s rozervaným králem Václavem, za pomocí Mikuláše Puchníka, vládnoucího kormidlem tehdejší české katolické církve a znalého v intrikách hierarchie, vypracovává se Johánek z arcibiskupského notáříčka na kněze, doktora církevního práva, pražského generálního vikáře. Podepisuje klatby ... než sám skončí v šatlavě , neboť přes jeho mrtvolu se musí udržet podšívky ještě podšitější než on.
Ale co legenda? V důvěrném rozhovoru z vypravěčem příběhu se Johánek nestačí divit, co si to jací filutové vymysleli zrovna o něm, který se tolik snažil bez rizika plout životem a pořád se kroutil - jako ten svatý na mostě. Civilní Jan Prokouknutý. Bez přízdob nesmrtelnosti. Neboť nesmrtelný je pouze život v existenci a v zušlechťování lidského rodu. Šotolův histrický román, komponovaný jako monumentální obraz, je založen především na portrétech postav, na jejich typové rozmanivosti. V souhrnu detailů zachycuje v něm autor období společenského roz…kladu před husitstvím Jana Nepomuckého, ústředního hrdinu díla, interpretuje z materialistického, proticírkevního hlediska. Po smrti Karla IV., za vlády Václava IV. se v českém království rozkližuje žebříček hodnot. Na hladinu řeky dějin i obyčejných říček lidských životů vystupuje kal: sobectví, ubohá tupost i rafinovaná taktika, kterak na bažinách stavět kariéru, dobré bydlo. S výdrži plevele prodírá se v tomto ovzduší na výsluní Johannes Welfini de Pomuk, klášterní poddaný. Sází na církev, zmítanou sice dvoupapežstvím, ale přece jen všemocnou, zvláště pozná-li človíček typu Johánka, že jde o to vždy „bystře přiskočit, když padá švestka ze stromu Hospodinova.“ Přes rozepře pražského arcibiskupa Jenštejna s rozervaným králem Václavem, za pomocí Mikuláše Puchníka, vládnoucího kormidlem tehdejší české katolické církve a znalého v intrikách hierarchie, vypracovává se Johánek z arcibiskupského notáříčka na kněze, doktora církevního práva, pražského generálního vikáře. Podepisuje klatby ... než sám skončí v šatlavě , neboť přes jeho mrtvolu se musí udržet podšívky ještě podšitější než on.
Ale co legenda? V důvěrném rozhovoru z vypravěčem příběhu se Johánek nestačí divit, co si to jací filutové vymysleli zrovna o něm, který se tolik snažil bez rizika plout životem a pořád se kroutil - jako ten svatý na mostě. Civilní Jan Prokouknutý. Bez přízdob nesmrtelnosti. Neboť nesmrtelný je pouze život v existenci a v zušlechťování lidského rodu.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	560
Jazyk:	česky
Edice:	Žatva
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 5. 2024 18:28
Číslo položky:	857087

O autorovi

Jiří Šotola

Jiří Šotola byl český básník, prozaik, dramatik, herec a divadelní režisér, kterého proslavily především jeho historické romány Kuře na rožni a Tovaryšstvo Ježíšovo. Po maturitě byl nuceně nasazen jako pomocný dělník ve slévárně v Plotišti nad Labem a začal studovat dramatické oddělení Státní konzervatoře, studia mohl dokončit – vzhledem k uzavření škol, jež se týkalo i konzervatoře – až v roce 1947. Po válce vystudoval herectví na DAMU ; souběžně byl zapsán na FF UK . Spolu s mj. Miroslavem Florianem a Karlem Šiktancem patřil mezi tzv. básníky všedního dne kolem časopisu Květen, kteří se snažili změnit tehdejší patosu plnou poezii a vrátit do ní realitu jako hlavní téma. Byl i šéfredaktorem Května, a to od roku 1958 do jeho zrušení, po němž pracoval v časopise Kultura a v Literárních novinách. V letech 1964 až 1967 byl také tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Od roku 1970 měl zakázáno publikovat; v r. 1975 provedl „sebekritiku“ a jeho díla mohla opět vycházet. Jako herec a režisér působil v divadle v Hradci Králové. Šotolovu báseň Dezertér ze sbírky Za život zhudebnil v roce 1982 Jaromír Nohavica ). Přeložil několik básní B. Pasternaka, B. Sluckého.

Více od autora