Tomáš Akvinský
Summa proti pohanům : Summa contra gentiles - Kniha 2

1992 | Nakladatelství Matice cyrilometodějská

Kniha druhá
1. Pokračování k předchozímu
2. O tom, že uvažování o tvorstvu je užitečné k poučení víry
3. O tom, že poznáním tvorů lze vyvrátit bludy, které se týkají Boha
4. O tom, že jinak o tvorech uvažuje filozof a jinak teolog
5. Pořadí toho, co má být uvedeno
6. O tom, že Bohu přísluší být základ…em bytí jiným
7. O tom, že v Bohu je činná moc
8. O tom, že Boží moc je jeho podstatou
9. O tom, že Boží moc je jeho úkon
10. O tom, jak se uvádí moc v Bohu
11. O tom, že se o Bohu říká něco ve vztahu k tvorům
12. O tom, že vztahy, řečené o Bohu ke tvorům, nejsou v Bohu věcně
13. O tom, kterak se vypovídají uvedené vztahy o Bohu
14. O tom, že vypovídat o Bohu mnohé vztahy¨neruší jeho jednoduchost
15. O tom, že Bůh je všem příčinou bytí
16. O tom, že Bůh z ničeho uvedl věci v bytí
17. O tom, že stvoření není pohyb ani přeměna
18. O tom, jak se rozřeší důvody proti stvoření od věčnosti
19. O tom, že stvoření není postupné
20. O tom, že žádné těleso nemůže stvořit
21. O tom, že samotný Bůh může stvořit
22. O tom, že Bůh může všechno
23. O tom, že Bůh nejedná z nutnosti přirozenosti
24. O tom, že Bůh jedná skrze svou moudrost
25. O tom, jak se o Všemohoucím říká, že něco nemůže
26. O tom, že Boží intelekt není omezován na některé účinky
27. O tom, že Boží vůle není omezována na některé účinky
28. O tom, jak se v uvádění věcí do bytí nachází povinnost
29. O tom, jak se v uvádění nějakého tvora do bytí může nalézt povinnost ze srovnání pozdějšího k dřívějšímu
30. O tom, jak ve stvořených věcech může být naprostá nutnost
31. O tom, že není nutno, aby tvorové byly vždy
32. Důvody těch, kdo chtějí prokázat věčnost vesmíru, vzaté ze strany Boží
33. Důvody vzaté ze strany tvorů
34. Důvody k prokázání věčnosti vesmíru ze strany vytvoření
35. Řešení prvně uvedených důvodů, jež se berou ze strany Boha
36. Řešení uvedených důvodů, vzatých ze strany vytvořených věcí
37. Řešení důvodů, vzatých ze strany tvoření věcí
38. Důvody, jimiž se někteří snaží prokázat, že svět není věčný
39. O tom, že odlišení věcí není náhodné
40. O tom, že hmota není příčinou odlišení věcí
41. O tom, že odlišení věcí není kvůli opačnosti působících
42. O tom, že první příčinou odlišení věcí není řád druhotných působících
43. O tom, že odlišení věcí není skrze anděla, uvádějícího do hmoty různé tvary
44. O tom, že odlišení věcí nepochází z různosti zásluh nebo vin
45. O tom, co je podle pravdy první příčina odlišení věcí
46. O tom, že k dokonalosti vesmíru bylo třeba stvořit nějaká intelektuální bytí
47. O tom, že intelektuální podstaty mají vůli
48. O tom, že intelektuální podstaty mají svobodu vůle v konání
49. O tom, že intelektuální podstata není tělo
50. O tom, že intelektuální podstaty jsou nehmotné
51. O tom, že intelekt není hmotný tvar
52. O tom, že ve stvořených intelektuálních podstatách se odlišuje bytí a co je
53. O tom, že ve stvořených intelektuálních podstatách je uskutečnění a možnost
54. O tom, že složení z podstaty a bytí není totéž, jako složení z látky a tvaru
55. O tom, že intelektuální podstaty jsou nezničitelné
56. O tom, jakým způsobem by se mohla intelektuální podstata spojit s tělem
57. Platonovo tvrzení o spojení intelektuální duše s tělem
58. O tom, že v člověku nejsou tři duše: vyživovací, smyslová a intelektuální
59. O tom, že možný intelekt člověka není oddělená podstata
60. O tom, že člověk nenabývá druh trpným intelektem, nýbrž možným intelektem
61. O tom, že uvedené tvrzení je proti Aristotelovu názoru
62. Proti Alexandrovu názoru o možném intelektu
63. O tom, že duše není sloučenina, jak tvrdil Galenus
64. O tom, že duše není harmonie
65. O tom, že duše není tělesná
66. Proti tvrzení, že intelekt a smysl je totéž
67. Proti tvrzením, že možný intelekt je obrazivost
68. O tom, jak může být intelektuální duše tvarem těla
69. Řešení důvodů, tvrdících, že se intelektuální podstata nemůže spojit s tělem jako tvar
70. O tom, že dle Aristotela je třeba uznat, že se intelekt spojuje s tělem jako tvar
71. O tom, že duše se bezprostředně připojuje tělu
72. O tom, že duše je celá v celém těle a celá v kterékoli části
73.O tom, že možný intelekt není jediný ve všech lidech
74. O domněnce Avicenny, jenž tvrdil, že se pochopitelné tvary neuchovávají v možném intelektu
75. Řešení důvodů, jimiž, jak se zdá, se prokazuje jednota možného intelektu
76. O tom, že působící intelekt není oddělená podstata, nýbrž něčím duše
77. O tom, že není nemožné, aby možný a činný intelekt spojil v jediné podstatě duše
78. O tom, že Aristotelovým názorem nebylo, že činný intelekt je oddělená podstata, ale že je něčím co náleží duši
79. O tom, že duše po rozpadu těla nezaniká
80. Důvody těch, kteří chtějí prokázat, že lidská duše zanikne po rozpadu těla
81. Řešení uvedených důvodů
82. O tom, že duše nerozumných zvířat nejsou nesmrtelné
83. O tom, že lidská duše začíná s tělem
84. Řešení předeslaných důvodů
85. O tom, že duše není z Boží podstaty
86. O tom, že se lidská duše nepředává se semenem
87. O tom, že se lidská duše uvádí do bytí Božím stvořením
88. Důvody k prokázání, že lidská duše je vytvořena ze semene
89. Odpovědi k uvedeným důvodům
90. O tom, že se intelektuální podstata jako tvar nespojuje se žádným jiným tělem, než s lidským
91. O tom, že jsou nějaké intelektuální podstaty nespojené s těly
92. O množství oddělených podstat
93. O tom, že mnohé oddělené podstaty nejsou jediného druhu
94. O tom, že oddělená podstata a duše nejsou jediného druhu
95. O tom, jak je odděleným podstatám udělován rod a druh
96. O tom, že oddělené podstaty nepřijímají poznání ze smysly vnímatelného
97. O tom, že intelekt oddělené podstaty rozumí vždy skutečně
98. O tom, jak jedna oddělená podstata poznává druhou
99. O tom, že oddělené podstaty poznávají hmotné
100. O tom, že oddělené podstaty poznávají jednotliviny
101. O tom, že oddělené podstaty poznávají přirozeným rozumem všechno současně Kniha druhá
1. Pokračování k předchozímu
2. O tom, že uvažování o tvorstvu je užitečné k poučení víry
3. O tom, že poznáním tvorů lze vyvrátit bludy, které se týkají Boha
4. O tom, že jina…k o tvorech uvažuje filozof a jinak teolog
5. Pořadí toho, co má být uvedeno
6. O tom, že Bohu přísluší být základem bytí jiným
7. O tom, že v Bohu je činná moc
8. O tom, že Boží moc je jeho podstatou
9. O tom, že Boží moc je jeho úkon
10. O tom, jak se uvádí moc v Bohu
11. O tom, že se o Bohu říká něco ve vztahu k tvorům
12. O tom, že vztahy, řečené o Bohu ke tvorům, nejsou v Bohu věcně
13. O tom, kterak se vypovídají uvedené vztahy o Bohu
14. O tom, že vypovídat o Bohu mnohé vztahy¨neruší jeho jednoduchost
15. O tom, že Bůh je všem příčinou bytí
16. O tom, že Bůh z ničeho uvedl věci v bytí
17. O tom, že stvoření není pohyb ani přeměna
18. O tom, jak se rozřeší důvody proti stvoření od věčnosti
19. O tom, že stvoření není postupné
20. O tom, že žádné těleso nemůže stvořit
21. O tom, že samotný Bůh může stvořit
22. O tom, že Bůh může všechno
23. O tom, že Bůh nejedná z nutnosti přirozenosti
24. O tom, že Bůh jedná skrze svou moudrost
25. O tom, jak se o Všemohoucím říká, že něco nemůže
26. O tom, že Boží intelekt není omezován na některé účinky
27. O tom, že Boží vůle není omezována na některé účinky
28. O tom, jak se v uvádění věcí do bytí nachází povinnost
29. O tom, jak se v uvádění nějakého tvora do bytí může nalézt povinnost ze srovnání pozdějšího k dřívějšímu
30. O tom, jak ve stvořených věcech může být naprostá nutnost
31. O tom, že není nutno, aby tvorové byly vždy
32. Důvody těch, kdo chtějí prokázat věčnost vesmíru, vzaté ze strany Boží
33. Důvody vzaté ze strany tvorů
34. Důvody k prokázání věčnosti vesmíru ze strany vytvoření
35. Řešení prvně uvedených důvodů, jež se berou ze strany Boha
36. Řešení uvedených důvodů, vzatých ze strany vytvořených věcí
37. Řešení důvodů, vzatých ze strany tvoření věcí
38. Důvody, jimiž se někteří snaží prokázat, že svět není věčný
39. O tom, že odlišení věcí není náhodné
40. O tom, že hmota není příčinou odlišení věcí
41. O tom, že odlišení věcí není kvůli opačnosti působících
42. O tom, že první příčinou odlišení věcí není řád druhotných působících
43. O tom, že odlišení věcí není skrze anděla, uvádějícího do hmoty různé tvary
44. O tom, že odlišení věcí nepochází z různosti zásluh nebo vin
45. O tom, co je podle pravdy první příčina odlišení věcí
46. O tom, že k dokonalosti vesmíru bylo třeba stvořit nějaká intelektuální bytí
47. O tom, že intelektuální podstaty mají vůli
48. O tom, že intelektuální podstaty mají svobodu vůle v konání
49. O tom, že intelektuální podstata není tělo
50. O tom, že intelektuální podstaty jsou nehmotné
51. O tom, že intelekt není hmotný tvar
52. O tom, že ve stvořených intelektuálních podstatách se odlišuje bytí a co je
53. O tom, že ve stvořených intelektuálních podstatách je uskutečnění a možnost
54. O tom, že složení z podstaty a bytí není totéž, jako složení z látky a tvaru
55. O tom, že intelektuální podstaty jsou nezničitelné
56. O tom, jakým způsobem by se mohla intelektuální podstata spojit s tělem
57. Platonovo tvrzení o spojení intelektuální duše s tělem
58. O tom, že v člověku nejsou tři duše: vyživovací, smyslová a intelektuální
59. O tom, že možný intelekt člověka není oddělená podstata
60. O tom, že člověk nenabývá druh trpným intelektem, nýbrž možným intelektem
61. O tom, že uvedené tvrzení je proti Aristotelovu názoru
62. Proti Alexandrovu názoru o možném intelektu
63. O tom, že duše není sloučenina, jak tvrdil Galenus
64. O tom, že duše není harmonie
65. O tom, že duše není tělesná
66. Proti tvrzení, že intelekt a smysl je totéž
67. Proti tvrzením, že možný intelekt je obrazivost
68. O tom, jak může být intelektuální duše tvarem těla
69. Řešení důvodů, tvrdících, že se intelektuální podstata nemůže spojit s tělem jako tvar
70. O tom, že dle Aristotela je třeba uznat, že se intelekt spojuje s tělem jako tvar
71. O tom, že duše se bezprostředně připojuje tělu
72. O tom, že duše je celá v celém těle a celá v kterékoli části
73.O tom, že možný intelekt není jediný ve všech lidech
74. O domněnce Avicenny, jenž tvrdil, že se pochopitelné tvary neuchovávají v možném intelektu
75. Řešení důvodů, jimiž, jak se zdá, se prokazuje jednota možného intelektu
76. O tom, že působící intelekt není oddělená podstata, nýbrž něčím duše
77. O tom, že není nemožné, aby možný a činný intelekt spojil v jediné podstatě duše
78. O tom, že Aristotelovým názorem nebylo, že činný intelekt je oddělená podstata, ale že je něčím co náleží duši
79. O tom, že duše po rozpadu těla nezaniká
80. Důvody těch, kteří chtějí prokázat, že lidská duše zanikne po rozpadu těla
81. Řešení uvedených důvodů
82. O tom, že duše nerozumných zvířat nejsou nesmrtelné
83. O tom, že lidská duše začíná s tělem
84. Řešení předeslaných důvodů
85. O tom, že duše není z Boží podstaty
86. O tom, že se lidská duše nepředává se semenem
87. O tom, že se lidská duše uvádí do bytí Božím stvořením
88. Důvody k prokázání, že lidská duše je vytvořena ze semene
89. Odpovědi k uvedeným důvodům
90. O tom, že se intelektuální podstata jako tvar nespojuje se žádným jiným tělem, než s lidským
91. O tom, že jsou nějaké intelektuální podstaty nespojené s těly
92. O množství oddělených podstat
93. O tom, že mnohé oddělené podstaty nejsou jediného druhu
94. O tom, že oddělená podstata a duše nejsou jediného druhu
95. O tom, jak je odděleným podstatám udělován rod a druh
96. O tom, že oddělené podstaty nepřijímají poznání ze smysly vnímatelného
97. O tom, že intelekt oddělené podstaty rozumí vždy skutečně
98. O tom, jak jedna oddělená podstata poznává druhou
99. O tom, že oddělené podstaty poznávají hmotné
100. O tom, že oddělené podstaty poznávají jednotliviny
101. O tom, že oddělené podstaty poznávají přirozeným rozumem všechno současně

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (3. 6. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	225
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Petr Svoboda
Překladatel:	Jiří Bahounek
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Olomouc
Vystaveno:	24. 5. 2026 18:12
Číslo položky:	1759923

O autorovi

Tomáš Akvinský

Svatý Tomáš Akvinský OP , latinsky Thomas Aquinas, krátce Aquinatus, Aquinata nebo jen Tomáš, také přízviskem Doctor angelicus , byl katolický filosof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi patří mezi 36 učitelů církve a platí za jednu z největších teologických autorit. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Z jeho názorů vychází významné filosofické a teologické směry označované po něm jako tomismus a novotomismus. Jeho nejvýznamnějším dílem je rozsáhlá Summa theologická. Kromě teologických spisů napsal i řadu spisů filosofických, komentářů k Aristotelovi a k Bibli, polemik a pět náboženských hymnů, oslavujících Nejsvětější svátost, například Adoro te devote , Pange, lingua nebo sekvenci Lauda Sion Salvatorem . Tomáš pocházel ze starého italského šlechtického rodu, v dětství ho rodiče poslali do blízkého benediktinského kláštera Monte Cassino. V letech 1239–1244 studoval na univerzitě v Neapoli a 1244 vstoupil proti vůli rodiny do žebravého řádu dominikánů, který ho vyslal studovat do Říma. Na cestě k dalšímu studiu do Boloni jej příbuzní zajali a rok drželi na rodném hradě, roku 1245 jej ale propustili. Studoval pak v Paříži u Alberta Velikého, s nímž v roce 1248 odešel do Kolína nad Rýnem. Tam pak působil jako jeho asistent, v letech 1252-1259 přednášel filosofii a teologii v Paříži, v dalších letech patrně v Neapoli, v Orvietu, v letech 1265–1268 v Římě a v letech 1268–1272 opět v Paříži, kde vznikla velká část jeho spisů. Od roku 1272 přednášel v Neapoli a roku 1273 měl prý vidění, v němž hovořil se samým Kristem. Když se probral, řekl svému tajemníkovi, že už nic psát nebude, protože mu všechno, co napsal, připadá jako sláma. Zemřel cestou na Druhý lyonský koncil, kam ho vyslal papež Řehoř X., aby se účastnil disputace s východní církví. Cestou na oslu se uhodil o větev do hlavy, po několika ...

Více od autora