Tomáš Akvinský
Summa proti pohanům - Pracovní vydání Kn.4.

1993 | Nakladatelství Matice cyrilometodějská

Kniha čtvrtá
1. Úvod
2. O tom, že v Bohu je plození, otcovství a synovství
3. O tom, že Syn Boží je Bůh
4. Photinova domněnka o Božím Synu a její vyvrácení
5. Názor Sabellia o Božím Synu a jeho vyvrácení
6. Ariova domněnka o Božím Synu
7. Vyvrácení Ariovy domněnky o Božím Synu
8. Řešení k autori…tám, které uváděl Arius ve svůj prospěch
9. Řešení k Photinovým a Sabelliovým autoritám
10. Důvody proti božskému plození a vycházení
11. O tom, jak se má přijímat plození v Bohu a co se praví o Synu v Písmu svatém
12. O tom, jak Syn Boží je nazýván Boží moudrostí
13. O tom, že v Bohu je pouze jediný Syn
14. Vyvrácení výše uvedených důvodů proti božskému plození
15. O tom, že Duch svatý je v Bohu
16. Důvody, pro než se někteří domnívali, že Duch svatý je tvor
17. O tom, že Duch svatý je pravý Bůh
18. O tom, že Duch svatý je osoba jsoucí o sobě
19. O tom, jak se má chápat to, co se praví o Duchu svatém
20. O účincích, přisuzovaných Duchu svatému v Písmu svatém s ohledem na celé tvorstvo
21. O účincích, přisuzovaných Duchu svatému v Písmu svatém s ohledem na rozumného tvora, co se týká Božích darů
22. O účincích, přisuzovaných Duchu svatému, dle čeho pohybuje tvora k Bohu
23. Vyvrácení důvodů, uvedených proti božství Ducha svatého
24. O tom, že Duch svatý vychází od Syna
25. Důvody, prokazující, že Duch svatý nevychází od Syna, a jejich řešení
26. O tom, že v Bohu jsou pouze tři osoby, a to Otec, Syn a Duch svatý
27. O Vtělení Slova dle podání Písma svatého
28. O Photinovu bludu ohledně Vtělení
29. O manichejském bludu ohledně Vtělení
30. O Valentinovu bludu ohledně Vtělení
31. O Apollinarovu bludu ohledně Kristova těla
32. O Ariovu a Apollinarovu bludu ohledně Kristovy duše
33. O Apollinarovu bludu, tvrdícím, že v Kristu nebyla rozumová duše, a o Origenovu bludu, tvrdícím, že Kristova duše byla stvořena před světem
34. O bludu Theodora Mopsuestena a Nestoria, ohledně připojení Slova k člověku
35. Proti Eutychovu bludu
36. O bludu Macaria Antiošského, uvádějícího v Kristu toliko jednu vůli
37. Proti těm, kdo tvrdili, že v Kristu není ustanoveno něco jediného z duše a těla.
38. Proti těm, kdo zdůrazňují dvě bytnosti, čili dvě svébytí v jediné Kristově osobě
39. O tom, jak smýšlí nauka katolické víry o Kristově Vtělení
40. Námitky proti víře ve Vtělení
41. O tom, jak je třeba rozumět Vtělení Božího Syna
42. O tom, že přijetí lidské přirozenosti na sebe přísluší především Božímu Slovu
43. O tom, že lidská přirozenost, kterou přijalo na sebe Slovo, neexistovala dříve, nýbrž byla na sebe vzata Božím Slovem v samotném početí
44. O tom, že lidská přirozenost přijatá Slovem na sebe, byla v samotném početí dokonalá, co se týká duše a těla
45. O tom, že bylo vhodné, aby se Kristus narodil z Panny
46. O tom, že se Kristus zrodil z Ducha svatého
47. O tom, že Kristus nebyl synem Ducha svatého co do těla
48. O tom, že se nemá říkat: Kristus je tvor
49. Vyvrácení výše uvedených důvodů proti Vtělení
50. O tom, že prvotní hřích přechází od prarodičů na potomky
51. Námitky proti prvotnímu hříchu
52. Vyvrácení uvedených námitek
53. Důvody, jimiž se zdá být prokázáno, že nebylo vhodné, aby se Bůh vtělil
54. O tom, že bylo vhodné, aby se Bůh vtělil
55. Vyvrácení důvodů uvedených proti vhodnosti Vtělení
56. O nutnosti svátostí
57. O odlišení svátostí Starého a Nového zákona
58. O počtu svátostí Nového zákona
59. O křtu
60. O biřmování
61. O eucharistii
62. O bludu nevěřících ohledně svátosti eucharistie
63. Vyvrácení uvedených obtíží a prvně, co se týká převedení chleba v tělo Kristovo
64. Vyvrácení námitek po stránce místa
65. Vyvrácení námitek ze strany případků
66. Vyvrácení námitek ze strany konání a trpění
67. Vyvrácení námitek ohledně lámání
68. Řešení z podnětu autority
69. O tom, jaký chléb a víno se má použít k této svátosti
70. O svátosti smíření a předně, že lidé mohou po přijetí svátostné milosti zhřešit
71. O tom, že člověk, který po milosti svátostí hřeší, může se vrátit k milosti
72. O nutnosti pokání a jeho částí
73. O svátosti pomazání
74. O svátosti kněžství
75. O odlišení stupňů svěcení
76. O biskupské důstojnosti, že v ní jeden je nejvyšší
77. O tom, že svátosti mohou být udělovány nehodnými služebníky
78. O svátosti manželství
79. O tom, že skrze Krista nastane vzkříšení z mrtvých
80. Námitky proti Zmrtvýchvstání
81. Vyvrácení uvedených námitek
82. O tom, že lidské vstanou nesmrtelní
83. O tom, že při vzkříšení nebude užívání pokrmů, ani požitků lásky
84. O tom, že zmrtvýchvstalá těla budou stejné přirozenosti
85. O tom, že těla zmrtvýchvstalých budou uzpůsobena jinak
86. O jakosti oslavených těl
87. O místě oslavovaných těl
88. O pohlaví a věku vzkříšených
89. O jakosti zmrtvýchvstalých těl u zavržených
90. O tom, jak netělesné podstaty budou trpět od tělesného ohně
91. O tom, že duše dosáhnou trestu či odměnu ihned po oddělení od těla
92. O tom, že duše svatých mají po smrti neměnitelnou vůli k dobru
93. O tom, že duše zlých mají po smrti neměnitelnou vůli ke zlu
94. O nezměnitelnosti vůle u duší, zadržených v očistci
95. O společné příčině nezměnitelnosti vůle u všech duší po oddělení od těla
96. O Posledním soudu
97. O stavu světa po soudu Kniha čtvrtá
1. Úvod
2. O tom, že v Bohu je plození, otcovství a synovství
3. O tom, že Syn Boží je Bůh
4. Photinova domněnka o Božím Synu a její vyvrácení
5. Názor Sabellia o Božím Syn…u a jeho vyvrácení
6. Ariova domněnka o Božím Synu
7. Vyvrácení Ariovy domněnky o Božím Synu
8. Řešení k autoritám, které uváděl Arius ve svůj prospěch
9. Řešení k Photinovým a Sabelliovým autoritám
10. Důvody proti božskému plození a vycházení
11. O tom, jak se má přijímat plození v Bohu a co se praví o Synu v Písmu svatém
12. O tom, jak Syn Boží je nazýván Boží moudrostí
13. O tom, že v Bohu je pouze jediný Syn
14. Vyvrácení výše uvedených důvodů proti božskému plození
15. O tom, že Duch svatý je v Bohu
16. Důvody, pro než se někteří domnívali, že Duch svatý je tvor
17. O tom, že Duch svatý je pravý Bůh
18. O tom, že Duch svatý je osoba jsoucí o sobě
19. O tom, jak se má chápat to, co se praví o Duchu svatém
20. O účincích, přisuzovaných Duchu svatému v Písmu svatém s ohledem na celé tvorstvo
21. O účincích, přisuzovaných Duchu svatému v Písmu svatém s ohledem na rozumného tvora, co se týká Božích darů
22. O účincích, přisuzovaných Duchu svatému, dle čeho pohybuje tvora k Bohu
23. Vyvrácení důvodů, uvedených proti božství Ducha svatého
24. O tom, že Duch svatý vychází od Syna
25. Důvody, prokazující, že Duch svatý nevychází od Syna, a jejich řešení
26. O tom, že v Bohu jsou pouze tři osoby, a to Otec, Syn a Duch svatý
27. O Vtělení Slova dle podání Písma svatého
28. O Photinovu bludu ohledně Vtělení
29. O manichejském bludu ohledně Vtělení
30. O Valentinovu bludu ohledně Vtělení
31. O Apollinarovu bludu ohledně Kristova těla
32. O Ariovu a Apollinarovu bludu ohledně Kristovy duše
33. O Apollinarovu bludu, tvrdícím, že v Kristu nebyla rozumová duše, a o Origenovu bludu, tvrdícím, že Kristova duše byla stvořena před světem
34. O bludu Theodora Mopsuestena a Nestoria, ohledně připojení Slova k člověku
35. Proti Eutychovu bludu
36. O bludu Macaria Antiošského, uvádějícího v Kristu toliko jednu vůli
37. Proti těm, kdo tvrdili, že v Kristu není ustanoveno něco jediného z duše a těla.
38. Proti těm, kdo zdůrazňují dvě bytnosti, čili dvě svébytí v jediné Kristově osobě
39. O tom, jak smýšlí nauka katolické víry o Kristově Vtělení
40. Námitky proti víře ve Vtělení
41. O tom, jak je třeba rozumět Vtělení Božího Syna
42. O tom, že přijetí lidské přirozenosti na sebe přísluší především Božímu Slovu
43. O tom, že lidská přirozenost, kterou přijalo na sebe Slovo, neexistovala dříve, nýbrž byla na sebe vzata Božím Slovem v samotném početí
44. O tom, že lidská přirozenost přijatá Slovem na sebe, byla v samotném početí dokonalá, co se týká duše a těla
45. O tom, že bylo vhodné, aby se Kristus narodil z Panny
46. O tom, že se Kristus zrodil z Ducha svatého
47. O tom, že Kristus nebyl synem Ducha svatého co do těla
48. O tom, že se nemá říkat: Kristus je tvor
49. Vyvrácení výše uvedených důvodů proti Vtělení
50. O tom, že prvotní hřích přechází od prarodičů na potomky
51. Námitky proti prvotnímu hříchu
52. Vyvrácení uvedených námitek
53. Důvody, jimiž se zdá být prokázáno, že nebylo vhodné, aby se Bůh vtělil
54. O tom, že bylo vhodné, aby se Bůh vtělil
55. Vyvrácení důvodů uvedených proti vhodnosti Vtělení
56. O nutnosti svátostí
57. O odlišení svátostí Starého a Nového zákona
58. O počtu svátostí Nového zákona
59. O křtu
60. O biřmování
61. O eucharistii
62. O bludu nevěřících ohledně svátosti eucharistie
63. Vyvrácení uvedených obtíží a prvně, co se týká převedení chleba v tělo Kristovo
64. Vyvrácení námitek po stránce místa
65. Vyvrácení námitek ze strany případků
66. Vyvrácení námitek ze strany konání a trpění
67. Vyvrácení námitek ohledně lámání
68. Řešení z podnětu autority
69. O tom, jaký chléb a víno se má použít k této svátosti
70. O svátosti smíření a předně, že lidé mohou po přijetí svátostné milosti zhřešit
71. O tom, že člověk, který po milosti svátostí hřeší, může se vrátit k milosti
72. O nutnosti pokání a jeho částí
73. O svátosti pomazání
74. O svátosti kněžství
75. O odlišení stupňů svěcení
76. O biskupské důstojnosti, že v ní jeden je nejvyšší
77. O tom, že svátosti mohou být udělovány nehodnými služebníky
78. O svátosti manželství
79. O tom, že skrze Krista nastane vzkříšení z mrtvých
80. Námitky proti Zmrtvýchvstání
81. Vyvrácení uvedených námitek
82. O tom, že lidské vstanou nesmrtelní
83. O tom, že při vzkříšení nebude užívání pokrmů, ani požitků lásky
84. O tom, že zmrtvýchvstalá těla budou stejné přirozenosti
85. O tom, že těla zmrtvýchvstalých budou uzpůsobena jinak
86. O jakosti oslavených těl
87. O místě oslavovaných těl
88. O pohlaví a věku vzkříšených
89. O jakosti zmrtvýchvstalých těl u zavržených
90. O tom, jak netělesné podstaty budou trpět od tělesného ohně
91. O tom, že duše dosáhnou trestu či odměnu ihned po oddělení od těla
92. O tom, že duše svatých mají po smrti neměnitelnou vůli k dobru
93. O tom, že duše zlých mají po smrti neměnitelnou vůli ke zlu
94. O nezměnitelnosti vůle u duší, zadržených v očistci
95. O společné příčině nezměnitelnosti vůle u všech duší po oddělení od těla
96. O Posledním soudu
97. O stavu světa po soudu

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	obálka Jaroslav Novotný
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	245
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Petr Svoboda
Překladatel:	Jiří Bahounek
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Olomouc
Vystaveno:	12. 1. 2021 14:38
Číslo položky:	142507

O autorovi

Tomáš Akvinský

Svatý Tomáš Akvinský OP , latinsky Thomas Aquinas, krátce Aquinatus, Aquinata nebo jen Tomáš, také přízviskem Doctor angelicus , byl katolický filosof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi patří mezi 36 učitelů církve a platí za jednu z největších teologických autorit. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Z jeho názorů vychází významné filosofické a teologické směry označované po něm jako tomismus a novotomismus. Jeho nejvýznamnějším dílem je rozsáhlá Summa theologická. Kromě teologických spisů napsal i řadu spisů filosofických, komentářů k Aristotelovi a k Bibli, polemik a pět náboženských hymnů, oslavujících Nejsvětější svátost, například Adoro te devote , Pange, lingua nebo sekvenci Lauda Sion Salvatorem . Tomáš pocházel ze starého italského šlechtického rodu, v dětství ho rodiče poslali do blízkého benediktinského kláštera Monte Cassino. V letech 1239–1244 studoval na univerzitě v Neapoli a 1244 vstoupil proti vůli rodiny do žebravého řádu dominikánů, který ho vyslal studovat do Říma. Na cestě k dalšímu studiu do Boloni jej příbuzní zajali a rok drželi na rodném hradě, roku 1245 jej ale propustili. Studoval pak v Paříži u Alberta Velikého, s nímž v roce 1248 odešel do Kolína nad Rýnem. Tam pak působil jako jeho asistent, v letech 1252-1259 přednášel filosofii a teologii v Paříži, v dalších letech patrně v Neapoli, v Orvietu, v letech 1265–1268 v Římě a v letech 1268–1272 opět v Paříži, kde vznikla velká část jeho spisů. Od roku 1272 přednášel v Neapoli a roku 1273 měl prý vidění, v němž hovořil se samým Kristem. Když se probral, řekl svému tajemníkovi, že už nic psát nebude, protože mu všechno, co napsal, připadá jako sláma. Zemřel cestou na Druhý lyonský koncil, kam ho vyslal papež Řehoř X., aby se účastnil disputace s východní církví. Cestou na oslu se uhodil o větev do hlavy, po několika ...

Více od autora