Sedmnáctiletá dcera lékaře vyrůstá obklopena láskou a bohatstvím. V předvečer občanské války a bolševického převratu si začíná psát deník, který se později stane jedním z nejdojímavějších a nejautentičtějších svědectví o rudém teroru. Neohrabané zápisky z prvních stránek postupně dozrávají, podobně jako mladá studentka. Na konci se setkáváme se statečnou mladou ženou, která na malém sibiřském nádraží odevzdává své zápisníky rakouskému válečnému zajatci vracejícímu se do vlasti. Zachytila v nich domovní prohlídky, popravy, morální chaos, vraždu carské rodiny, exodus ruské inteligence, lesk a morální bídu československých legií, ale i své první lásky a zklamání. Deníky mladičké ruské studentky přinášejí překvapivé svědectví i pro ty, kterým se zdá, že o tomto období četli snad už vše.

Alja Rachmanovová, vlastním jménem Galina Džuraginová (1898, Kasli – 1991, Ettenhausen) pocházela z ruské šlechtické rodiny. Byla výraznou představitelkou první vlny ruských exilových autorů. Dětství a mládí strávila v uralském městečku Kasli. Začátek občanské války v Rusku přinutil její rodinu k útěku na Sibiř, kde se provdala za rakouského válečného zajatce Arnulfa von Hoyera. Krátce po svatbě museli manželé opustit sovětské Rusko. S malým synem se usadili nejprve ve Vídni, později v Salzburgu. V meziválečném období vydává Galina pod pseudonymem Alja Rachmanovová své deníky. Ve třicátých letech vycházejí ve třech svazcích: Studenti, láska, Čeka a smrt; Manželství v rudé bouřce (česky v létě 2013) a Mlékařka v Ottakringu. Stávají se bestsellery a téměř okamžitě po vydání jsou přeloženy do více než dvaceti jazyků. Po smrti syna na konci druhé světové války vydává knihu Jurka, jeden z mnoha. Následuje čtenářsky úspěšný román Továrna na nového člověka a životopisy různých významných ruských osobností. V roce 1945 Rachmanovová s manželem znovu prchají, tentokrát do Švýcarska. Její manžel zde v roce 1971 umírá, za dvacet let po něm i ona. Alja Rachmanovová odpočívá na salzburském hřbitově po boku manžela a syna.