František Hoffmann byl český historik a archivář. Zabýval se dobou předhusitskou a husitskou, dějinami měst, městského a horního práva a kodikologií, vedle řady prací archivních a edičních. Narodil se v Litomyšli v rodině pekaře a obchodníka, maturoval na tamním gymnáziu v roce 1939 a poté zahájil studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Byl přímým účastníkem událostí listopadu 1939 - účastnil se pohřbu Jana Opletala a po přepadení vysokoškolských kolejí gestapem byl spolu s dalšími studenty odvezen do jízdárny ruzyňských kasáren. Vzhledem ke svému nižšímu věku unikl internaci v koncentračním táboře a mohl se vrátit domů. Po uzavření českých vysokých škol absolvoval abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chocni, začal pracovat jako pomocník v advokátní kanceláři a pak až do konce války působil v Hospodářské skupině maloobchod v Litomyšli. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Státní archivní školu v Praze. Po vysokoškolských studiích přišel v roce 1950 do Jihlavy. V letech 1950 až 1968 působil v městském a později Okresním archivu v Jihlavě, v letech 1968 až 1970 pak v jihlavském Muzeu Vysočiny. Angažoval se v procesu pražského jara, a tak musel v období normalizace odejít. Od roku 1971 pracoval v kodikologickém oddělení Ústředního archivu ČSAV v Praze, i nadále se ale věnoval mimo jiné také dějinám Jihlavska. Jeho manželkou byla historička a archivářka PhDr. Jaroslava Hoffmannová .