Josef Švarc byl český sklářský výtvarník. Švarcův otec byl brusičem skla ve Světlé nad Sázavou ve firmě ing. Karla Bačíka v Karlově. V této firmě se v letech 1942 až 1945 i Josef Švarc vyučil brusičem skla. Jako brusič byl zdatný, proto byl po ukončení druhé světové války v roce 1945 vybrán na střední uměleckoprůmyslovou školu v Kamenickém Šenově. Navštěvoval ateliér pana Ratha a pracoval pod vedením prof. Havlase. Po studiích nastoupil v Borocrystalu jako domácí výtvarník. Jeho nejvýznamnější dílo z této doby je váza Potopa. Vytvořil jí v letech 1950 až 1951 podle návrhu akademického malíře Otakara Pursche. Po základní vojenské službě byl Švarc přijat jako rytec skla do n. p. Sklárny Bohemia Františkodol u Světlé nad Sázavou. Tam vytvořil pro Expo 1958 v Bruselu rytou vázu J. A. Komenského. Měl velký smysl pro detail a uměl to přenést do svých návrhů. U většiny návrhů vycházel z pozorování přírody živé i neživé. Na výstavu Expo 1967 v Montreálu připravil novinku. Jedná se o soubor silnostěnného olovnatého křišťálu. Čiré sklo je hranované a uvnitř je uspořádáno nad sebou několik vzduchových prstenců. Tvorba Josefa Švarce je v mnoha světových muzeích a vystavoval na mnoha světových výstavách. Například spolupracoval s Cornig muzeem v USA, zastoupení má ve firmě Meiwa v Osace a Tokiu, Qality Crystal v Torontu. Josef Švarc odešel v roce 1989 do důchodu, stále však studentům sklářských oborů pomáhal odbornou konzultací a přípravou na závěrečné zkoušky.

Autorka je výtvarnice a učitelka. Ilustrovala řadu dětských knih a vede výtvarné dílny pro děti.

Václav Zoubek je český malíř, historik umění, kurátor a galerista. Patří do Středočeského sdružení výtvarníků, Českého fondu výtvarných umění a do Skupiny Kamarádi. V letech 1969–1973 navštěvoval Střední odbornou škola výtvarná v Praze v Hollarově ulici. Po ukončení střední školy neuspěl u přijímacích zkoušek na AVU a nastoupil jako propagační výtvarník v Rakovnických keramických závodech. V letech 1975–1981 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Oldřicha Oplta a Jana Smetany. Během studia roku 1979 zvítězil se svou mimoškolní prací na celostátní soutěži uměleckých škol a roku 1980 byl na studijním pobytu v Královské akademii v Antverpách. Po ukončení studia přijal zaměstnání v rakovnické galerii. Po pádu komunistického režimu roku 1989 byl jmenován ředitelem Okresního muzea a galerie v Rakovníku. K vlastní tvorbě se vrátil až roku 1995. Ve výtvarné činnosti je u něho prvořadá figurální tvorba, kdy je inspirován ženskými půvaby. Orientuje se též na krajinomalbu, tvorbu zátiší a portrétů. V roce 2002 publikoval knihu o sochaři Ladislavu Janouchovi. Z realizací je nejvýznamnější fresková výzdoba speciálních škol v Rakovníku. Pracuje na výtvarné topografii rakovnického regionu. Je autorem velké řady knih zabývajících se výtvarným uměním.