Pavel Reiman
Století vědeckého socialismu : k stému výročí vydání "Manifestu komunistické strany"

1948 | Nakladatelství Svoboda

Kniha, napsaná k stému výročí vydání Marxova a Engelsova "Manifestu komunistické strany", zabývá se historickým vznikem marxismu a hlavními jeho zásadami, jež byly po prvé v "Manifestu" vysloveny. Dále jsou uvedeny pokusy zfalšovat revoluční učení vědeckého socialismu, podrobněji je probrána národnost. otázka s hledisk…a marxismu a Marxův a Engelsův boj proti oportunismu. Závěrem je pojednáno o leninismu, jenž je pokračováním a rozvedením marxismu pro období imperialismu, proletářských revolucí a diktatury proletariátu. Kniha, napsaná k stému výročí vydání Marxova a Engelsova "Manifestu komunistické strany", zabývá se historickým vznikem marxismu a hlavními jeho zásadami, jež byly po prvé v "Manifestu" vysloveny. Dál…e jsou uvedeny pokusy zfalšovat revoluční učení vědeckého socialismu, podrobněji je probrána národnost. otázka s hlediska marxismu a Marxův a Engelsův boj proti oportunismu. Závěrem je pojednáno o leninismu, jenž je pokračováním a rozvedením marxismu pro období imperialismu, proletářských revolucí a diktatury proletariátu.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	122, [3]
Jazyk:	česky
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 9. 2023 10:40
Číslo položky:	649213

O autorovi

Pavel Reiman

Pavel Reiman, německy také Paul Reimann , byl česko-německý germanista, novinář, literární historik, spisovatel a komunistický politik. Jeho synem je historik Michal Reiman. Paul Reimann byl židovského původu, jeho matka se jmenovala Ernestina, rozená Rischawá, otec Josef Reimann byl spoluvlastníkem cementárny v Brně a zemřel po operaci v roce 1910 ve Vídni. Pavel v roce 1920 absolvoval brněnské první státní gymnázium a poté v letech 1921 až 1923 studoval germanistiku a filosofii na Lipské univerzitě. Reimann byl už od roku 1921 členem německé komunistické strany a Komunistické studentské frakce , jako zástupce Lipska patřil v těchto letech k říšskému vedení strany. V roce 1923 se vrátil ke své matce do Prahy, protože mu bylo řečeno, že umírá. Po Ernestině smrti se o něj starala jeho bezdětná teta Julia Krause. Reiman původně plánoval pokračovat ve studiu na univerzitě v Praze, nicméně zůstal politicky aktivním a svá studia přerušil. V Praze vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1924 až 1926 působil jako redaktor Československé komunistické korespondence, následně byl šéfredaktorem stranického časopisu Vorwärts v Liberci a členem tamního okresního vedení strany. V roce 1928 se jako hlavní německý představitel levé frakce KSČ zúčastnil VI. světového kongresu Kominterny, roku 1929 byl zvolen kandidátem politbyra a byl delegován do Moskvy jako zástupce československých komunistů. Zde byl až do roku 1931 kandidátem výkonného výboru Kominterny a současně členem redakční rady Komunistické internacionály. Téhož roku vyšly jeho oficiální Dějiny Komunistické strany Československa. Kvůli obvinění z „pravicově oportunistického chování“ vůči politice KPD byl Reiman v roce 1931 z výkonného výboru Kominterny odvolán. V důsledku toho byl poté do roku 1932 šéfredaktorem teoretického orgánu KSČ Komunistická revue a vedoucím Agitpropu, propagačního oddělení ÚV KSČ. Ovšem v tomto roce byl kvů...

Více od autora