Jan Hus
Sto listů M. Jana Husi : vybral, latinské přeložil a poznámkami doprovodil Bohumil Ryba

1949 | Nakladatelství Jan Laichter

Výbor z listů, obsahující kromě projevů čistě theologických vše, co se dochovalo. Latinské listy jsou podány v českém překladu. Poněvadž listy Husovy se nedochovaly v originálech, nýbrž pouze v opisech a někdy dokonce toliko v přepisech opisů, a to třebas až ze 16. století, ponechává vydavatel tuto pozdější dochovanou …úpravu i s jejími nedůslednostmi Výbor z listů, obsahující kromě projevů čistě theologických vše, co se dochovalo. Latinské listy jsou podány v českém překladu. Poněvadž listy Husovy se nedochovaly v originálech, nýbrž pouze v opisec…h a někdy dokonce toliko v přepisech opisů, a to třebas až ze 16. století, ponechává vydavatel tuto pozdější dochovanou úpravu i s jejími nedůslednostmi

Stav

Dobrý

v textu zvýrazněno

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, v textu zvýrazněno
Vazba:	volná brož
Počet stran:	303
Jazyk:	česky
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Sloupové pamětní
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 10. 2024 8:9
Číslo položky:	1020523

O autorovi

Jan Hus

Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho. Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě, a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi, a exkomunikovala jej . Římský král Zikmund Lucemburský mu zaručil bezpečný příchod na kostnický koncil, aby se tam očistil ze všech nařčení. Byl však odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, jež Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve. Ohledně mnohých Husových názorů nepanuje v římsko-katolické církvi shoda a zejména jeho ekleziologie je považována za kontroverzní. K rehabilitaci Jana Husa nedošlo. K jeho odkazu se hlásili husité, a později i další církve a společnosti, vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu, a během tzv. Husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více jak 90 % obyvatel českých zemí nekatolických, a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. Ja...

Více od autora