Knihy
Beletrie
Česká literatura
Karel Sabina
Staré a nové světy

Karel Sabina, Josef Jiří Kolár, Josef Linda
Staré a nové světy : tři české romantické novely

2011 | Nakladatelství Pistorius & Olšanská

Když se na počátku 19. století rodila novodobá česká společnost, nutně si musela klást i otázky o smyslu své existence, o svém původu a o cílech, k nimž směřuje. V situaci, v níž se nacházela, bez opory tradičních autorit, bez filozofů a myslitelů, nalézala odpovědi mimo jiné v beletristických textech svých spisovatelů…. Trojice romantických novel, zahrnutých do tohoto svazku, hledá zdroje národní identity v dávné minulosti, v mytických osobnostech a činech, které rozhodovaly o podobě českého světa. Josef Linda vyhrotil v Záři nad pohanstvem střet Boleslava a Václava jako zápas mezi tradiční, pohanskou a moderní, křesťanskou orientací společnosti. Karel Sabina v Čechovi zobrazil formování národního vědomí na cestě mezi starou východní vlastí a novým domovem v Čechách. A Josef Jiří Kolár se ve fantastické vizi své Libuše v Americe pokusil oživit zestárlý národ jeho přenesením ještě dál na západ, do travnatých planin Nového světa. Erbovní postavy národní minulosti, svatý Václav, Čech a Libuše, tu tedy nejsou jen vzory – stávají se spíše protagonisty stálého boje mezi starým a novým, hrdiny věčného tázání a snahy o definici národa v proměňujícím se světě. Když se na počátku 19. století rodila novodobá česká společnost, nutně si musela klást i otázky o smyslu své existence, o svém původu a o cílech, k nimž směřuje. V situaci, v níž se nacházela, bez opo…ry tradičních autorit, bez filozofů a myslitelů, nalézala odpovědi mimo jiné v beletristických textech svých spisovatelů. Trojice romantických novel, zahrnutých do tohoto svazku, hledá zdroje národní identity v dávné minulosti, v mytických osobnostech a činech, které rozhodovaly o podobě českého světa. Josef Linda vyhrotil v Záři nad pohanstvem střet Boleslava a Václava jako zápas mezi tradiční, pohanskou a moderní, křesťanskou orientací společnosti. Karel Sabina v Čechovi zobrazil formování národního vědomí na cestě mezi starou východní vlastí a novým domovem v Čechách. A Josef Jiří Kolár se ve fantastické vizi své Libuše v Americe pokusil oživit zestárlý národ jeho přenesením ještě dál na západ, do travnatých planin Nového světa. Erbovní postavy národní minulosti, svatý Václav, Čech a Libuše, tu tedy nejsou jen vzory – stávají se spíše protagonisty stálého boje mezi starým a novým, hrdiny věčného tázání a snahy o definici národa v proměňujícím se světě.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	285
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087053672
ISBN:	9788087053676
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Příbram
Vystaveno:	4. 9. 2024 20:16
Číslo položky:	963356

O autorech

Karel Sabina

Karel Sabina, pseudonymy Arian Želinský a Leo Blass , byl český spisovatel, básník, dramatik, filosof, literární a divadelní kritik, libretista, publicista, novinář a politik. Matriční údaj z knihy křestních zápisů u sv. Haštala uvádí 29. prosinec 1813, v soupisu pražských obyvatel zapsáno mylně datum narození 30. 12. 1813 . Narodil se v Praze jako nemanželské dítě Josefíny Sabinové, která tehdy bydlela u svého příbuzného, domovníka a zedníka, považovaného za jeho otce a vychovatele. Chlapec však svému okolí často nalhával, že jeho otec je polský šlechtic. Pocházel z velmi chudých poměrů, ale protože se jevil jako talentovaný a výřečný chlapec, bylo mu umožněno studovat na Akademickém gymnáziu. V letech 1831–1833 studoval filozofii a práva, které však nedokončil. První ročník studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, další dva roky ve Vídni. Během studentských let patřil k okruhu Karla Hynka Máchy. Z tohoto okruhu vzešla mladá romantická generace 30. a 40. let 19. století. V roce 1831 společně uspořádali sbírku na pomoc prchajícím Polákům poraženým v listopadovém povstání. Po studiích se Sabina živil jako soukromý vychovatel a učitel v měšťanských rodinách, například u Steigrů. Posléze působil jako spisovatel, redaktor a publicista. Žil v této době lehkomyslně, takřka bohémsky, pln naivních ideálů bojovat za změny v rakouské politice. Už během studií spolupracoval s Karlem Herlošem a díky němu přispíval anonymně do německých časopisů Der Komet, Der deutsche Planet a almanachu Mefistofeles, které útočily na poměry v Rakousku. Od roku 1835 se začaly jeho články objevovat v časopisech Květy a Včela a ještě téhož roku se dostal do rozporu s dosavadním režimem, podle Jakuba Arbesa byl vyšetřován kvůli básni Ku vzdáleným. Tak již na počátku své literární činnosti narazil na cenzuru. Při tomto vyšetřování listiny a dokumenty u něj nalezené vedly k podez...

Více od autora

Josef Jiří Kolár

Josef Jiří Kolár, vlastním jménem Josef Jiří Kolář, později uváděno Kolar i Kolár byl český herec, divadelní režisér, překladatel, spisovatel. V Praze vystudoval gymnázium a na pražské Karlově univerzitě a později v Budapešti studoval filozofii a medicínu. Stal se vychovatelem v uherské šlechtické rodině a poznal na svých cestách Německo, Francii, Turecko. Naučil se několik jazyků. Byl ženat s Annou, rozenou Manetinovou . Jejich dcera Augusta Auspitz-Kolářová byla koncertní pianistka. Zemřel na zápal plic v pražské Všeobecné nemocnici. Pochován byl na Olšanských hřbitovech. Po návratu do Prahy jej získal pro divadlo Josef Kajetán Tyl. Vystupoval jako ochotník v českém divadle, poprvé roku 1837 na Kajetánském divadle právě pod J. K. Tylem. Později jako profesionální herec v německém souboru Stavovského divadla . Ke Stavovskému divadlu byla postavena přístavba v Růžové ulici, kde se střídal v režírování českých her s J. K. Tylem. Působil jako vrchní režisér, umělecký ředitel a herec v českých i německých hrách v Prozatímního divadla . V roce 1881 převzal nakrátko funkci dramaturga Národního divadla. Řadu divadelních her přeložil . Patřil tehdy mezi herce v Praze nejvýznačnější. Projevoval se výraznými gesty a pózami, na jevišti působil mohutným dojmem. Řadu rolí hrál po boku své manželky Anny Kolárové, rozené Manětínské . Druhé křestní jméno přijal z obdivu k G. G. Byronovi. Dalšími vzory mu byli E. T. A. Hoffmann a Jean Paul, ve filozofii Hegel. Vrcholem jeho mnohostranné činnosti bylo herectví, i když velké zásluhy si získal i uváděním Shakespeara na české jeviště. Dále překládal Schiller, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc silně o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelněj...

Více od autora