Jiří Martin, Jindřich Kühnel
Stará stopa : zpráva o pátrání po neznámém muži

1972 | Nakladatelství Magnet

Na případu pátrání po totožnosti neznámého hluchoněmého muže, který byl bez osobních dokladů zadržen bezpečnostními orgány v r. 1955, autoři demonstrují trpělivou a namáhavou práci příslušníků Státní bezpečnosti. Podkladem vyprávění se stala skutečná událost, kterou autoři zpracovali za použití autentických dokumentů, …tisícistránkových protokolů, svědeckých výpovědí a odborných expertíz v dramatický příběh. Po několikaletém pátrání se pracovníkům bezpečnosti podařilo odhalit skutečnou identitu muže, který byl jako perspektivní agent americké zpravodajské služby nasazen na naše území. Na případu pátrání po totožnosti neznámého hluchoněmého muže, který byl bez osobních dokladů zadržen bezpečnostními orgány v r. 1955, autoři demonstrují trpělivou a namáhavou práci příslušníků Státní …bezpečnosti. Podkladem vyprávění se stala skutečná událost, kterou autoři zpracovali za použití autentických dokumentů, tisícistránkových protokolů, svědeckých výpovědí a odborných expertíz v dramatický příběh. Po několikaletém pátrání se pracovníkům bezpečnosti podařilo odhalit skutečnou identitu muže, který byl jako perspektivní agent americké zpravodajské služby nasazen na naše území.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	141
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Rudolf Ungr
Edice:	9. svazek ed. 9. svazek ed. Magnet
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 4. 2025 12:27
Číslo položky:	1218825

O autorech

Jiří Martin

Jiří Martin, vl. jménem Jiří Škopek , byl český malíř a grafik. O rodině a jeho předválečném působení není nic známo. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Roku 1941 se mu podařilo utéct a do osvobození se skrýval v Paříži, kde nesystematicky navštěvoval École des Beaux-Arts a seznámil se s uměním pařížské školy. Po válce se jako třicetiletý přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1945–1948 studoval v ateliéru grafiky u Vladimíra Pukla. Jeho spolužáky byli Kolínská, Fremund, Tesař a Peterka. Martin mezi nimi vynikal talentem i zkušenostmi a jako společenský člověk se s ostatními výtvarníky setkával ve svém ateliéru. Roku 1948 mu zprostředkoval Václav Nebeský první samostatnou výstavu ve Vilímkově galerii v Praze. Nebeský inicioval změnu jeho jména a Jaroslav Seifert mu do katalogu věnoval báseň. Tato výstava byla kladně přijata dobovou kritikou a na čas ho zajistila existenčně. Po ukončení studia se živil jako umělec na volné noze, ale roku 1952 byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Tehdejší funkcionáři Svazu Vilém Kratochvíl a Richard Wiesner jeho malby označili za formalistické a jako důvod vyloučení uvedli, že neprojevil vůli pracovat metodou socialistického realismu. Martin následkem toho nervově ochrnul a malování se pro něj stalo obtížné, protože se mohl pohybovat pouze o berlích. Na sjezdu SČSVU roku 1956, který se zabýval reformou této organizace, se Martina zastal Jan Kotík. Roku 1955 se zúčastnil výstavy jedenácti ve výstavní síni ARS, která patřila nakladatelství Melantrich. Většina vystavujících spolu studovala po skončení války na Akademii a patřila do střediska Štursa SČSVU v Praze. Tito umělci byli roku 1957 jádrem nově založené skupiny Máj 57 a Martin patřil k zakládajícím členům. Předtím se spolu s Fremundem, Piesenem a Kolínskou zúčastnil výstavy se skupinou Roter Reiter v západoněmeckém Trauensteinu a byl zastoupen na prvních třech výstavách Máje. R...

Více od autora