Vuk Stefanović Karadžić
Srbské lidové pohádky

1959 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Překlad klasického díla, které r. 1853 vydal tvůrce spisovného srbského jazyka a sběratel srbského folklóru V.S. Karadžić. Pohádky, bohaté svými motivy, výrazně zachycují dávný život srbského lidu za turecké nadvlády. Vedle nich jsou zařazeny i lidové povídky a žertovné historky, dále folklórní texty z jiných Karadžico…vých sbírek. Překlad klasického díla, které r. 1853 vydal tvůrce spisovného srbského jazyka a sběratel srbského folklóru V.S. Karadžić. Pohádky, bohaté svými motivy, výrazně zachycují dávný život srbského lidu za …turecké nadvlády. Vedle nich jsou zařazeny i lidové povídky a žertovné historky, dále folklórní texty z jiných Karadžicových sbírek.

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	441
Jazyk:	česky
Edice:	Lidové umění slovesné. Řada A, Klasické sbírky světového folklóru
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 10. 2017 16:29
Číslo položky:	17851

O autorovi

Vuk Stefanović Karadžić

Vuk Stefanović Karadžić byl srbský jazykovědec a reformátor srbštiny, tvůrce novodobého srbského spisovného jazyka, účastník Slovanského sjezdu v Praze roku 1848. Karadžič pocházel ze selské rodiny, vzděláním byl samouk. Účastnil se prvního srbského povstání, které se odehrálo na počátku 19. století. Po porážce povstání přesídlil jako celá řada tehdejších uprchlíků do nedalekého Uherska, odkud putoval do Vídně, kde spolu s Jernejem Kopitarem spolupracoval jak na schraňování srbských literárních a kulturních památek, tak i na reformě cyrilice a prosazení jazyka do srbské literatury, kde ještě převažovala staroslověnština a ruština. Zabýval se také sběrem srbských lidových písní a sepsal i první srbský slovník. Jeho sbírky lidové tvorby Srbska propojily jihoslovanský prostor s tehdy kurz udávajícím romantismem. Karadžić žil dlouho v neutěšených poměrech; získával pomoc z Ruska a v Černé Hoře na pozvání tehdejšího knížete Petra Njegoše pomáhal s budováním školství v tehdy zaostalém knížectví. V roce 1814 vydal první písemně zdokumentovanou knihu o srbské gramatice . O několik let později následovala Srpska gramatika a další spisy. Vukovy reformy přinesly do jazyka přísně fonetický pravopis, založený na venkovské mluvě a zásadě piš jak slyš. Tehdejší poměry Karadžić odsoudil jako chaos v jazyce, kdy si každý píše jak chce, bez jakýchkoliv pravidel . Došlo také k zásadnímu zjednodušení gramatických pravidel. Ta však byla přijímána s nelibostí; jeho knihy nesměly vyjít v samotném Srbsku a jeden čas ani v Rakousku. Proti "novým pořádkům" protestovali jak kníže Milan, tak i patriarcha Srbské pravoslavné církve Stratimirović. Teprve až v polovině 19. století si nová podoba jazyka začala razit cestu do Srbska a roku 1867 byla přijata za definitivní verzi spisovného jazyka. ...

Více od autora