Filip Müller
Sonderbehandlung, neboli, Zvláštní zacházení : tři roky v osvětimských krematoriích a plynových komorách

Filip Müller

Filip Müller byl jedním z mála členů Sonderkommanda, který přežil Osvětim, největší vyhlazovací tábor nacistického Německa. Byl svědkem vyhlazení a zplynování více než milionu lidí, přežil a po válce napsal jeden z klíčových dokumentů popisujících holokaust. V jeho knize Eyewitness Auschwitz - Three Years in the Gas Chambers , kterou vydal v roce 1979, popisuje „život“ v systému koncentračních a vyhlazovacích táborů Osvětim-Březinka. V dubnu 1942 odjel Müller, kterému bylo dvacet let, s jedním z prvních transportů do Osvětimi, kde mu bylo na předloktí vytetováno číslo 29236. Byl přidělen na stavbu krematoria a instalaci plynových komor. Zažil příjezdy mnoha židovských rodin a společenství, přičemž jeho úkolem bylo spálit mrtvá těla v krematoriu. Nacisté ho dočasně ponechávali naživu, protože měl přidělený úkol provádět kremaci těl. Před lidmi, mezi kterými pracoval před plynovou komorou a v ní, musel předstírat, že se jim nic nestane. Jeho rolí bylo vstoupit po procesu zplynování s ostatními pracovníky Sonderkommanda do plynové komory, kde prohledávali a třídili těla, která následně nakládali a odváželi do spalovacích pecí, kam je „cpali“, aby shořeli co nejrychleji. Oblečení mrtvých bylo shromážděno a vydezinfikováno a veškeré hodnotné předměty byly zabaveny příslušníky SS nebo schovány vězni, kteří je potom měnili za jídlo a další potřeby. Ve své knize mimo jiné popsal, jak snědl jídlo, které nalezl v plynové komoře mezi mrtvými těly. Také popsal, jak se při psychické krizi pokusil o spáchání sebevraždy tím, že vstoupil do plynové komory s ostatními odsouzenými na smrt. V této souvislosti ve své knize připomněl příběh československých občanů, kteří při vstupu do plynové komory zpívali Ha-Tikvu a Kde domov můj. Müller se v této chvíli rozhodl připojit ke skupině svých krajanů a vstoupit společně s nimi do plynové komory, ale jedna dívka mu to rozmluvi...