Stanislav Kostka Neumann
Skřivan a lokomotiva : výbor

1972 | Nakladatelství Mladá fronta

Z bohatství autorových básní s přírodní tematikou výbor soustřeďuje takové, kde se příroda stýká se světem města, civilizace. Dramatické pomezí těchto dvou oblastí je místo, kudy do Neumannových veršů proniká básníkovo společensky angažované cítění. Autor mnohotvárně zobrazuje vztahy těchto dvou prostředí v okamžicích …harmonie i disharmonie. Z bohatství autorových básní s přírodní tematikou výbor soustřeďuje takové, kde se příroda stýká se světem města, civilizace. Dramatické pomezí těchto dvou oblastí je místo, kudy do Neumannových veršů… proniká básníkovo společensky angažované cítění. Autor mnohotvárně zobrazuje vztahy těchto dvou prostředí v okamžicích harmonie i disharmonie.

s kódem BREZEN26: 62 Kč

Stav

Dobrý

neautorská dedikace

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, neautorská dedikace
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	126
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Sylvie Vodáková
Edice:	107. svazek ed. 107. svazek ed. Květy poezie
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 3. 2026 8:50
Číslo položky:	1652399

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora