Adolf Kašpar byl český malíř a ilustrátor. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury. Narodil se v rodině kupce v Bludově Jana Kašpara a jeho manželky Petryzie, rozené Pitkové z Moravičan. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců. V roce 1888 otcův obchod vyhořel a rodina se přestěhovala do Olomouce. Navštěvoval německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav. Tam si povšimli jeho výtvarného nadání, které mu po rozchodu rodičů pomáhalo získat prostředky na obživu a podporovat nemocnou matku . Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky. Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra, který v roce 1899 vydal první publikaci s jeho ilustracemi, baladu Adama Mickiewicze Paní Twardowská. . Stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze a zajistil mu bydlení u své sestry na Kampě. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní Itálii. Kašpar studoval ve speciální třídě Maxe Pirnera a v roce 1901 byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované reprezentační vydání Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Pracoval přímo v Ratibořicích a blízkém kraji, studoval dobové oblečení a národopisné památky v knihovnách. Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal Hlávkovo stipendium a byl přijat do uměleckého spolku Mánes. Ilustrace k Jiráskově Filozofské historii , kterým předcházela opět důkladná příprava pří...

Karel Václav Rais byl český prozaik s regionálním zaměřením na Podkrkonoší a Hlinecko, autor knih pro děti a mládež. Je jedním z představitelů českého literárního realismu a tvůrců tzv. venkovské prózy. Svým dílem navazoval na Němcovou, Nerudu, Hálka a Světlou. Spoluzaložil a posléze i spoluredigoval beletristický časopis Zvon. Narodil se v Bělohradě . Pocházel z chudé rodiny, jeho matka byla švadlenou, otec rodinu zabezpečoval prací na poli a tkalcováním. Rais měl s rodiči harmonický vztah. I díky nim a jejich laskavé péči si k rodnému kraji vytvořil silné pouto. Pro Raisův malý vzrůst, tělesnou slabost ho rodiče chtěli dát na krejčovské nebo hodinářské řemeslo. Rais však ve škole dosahoval výborných výsledků, patřil mezi nejlepší žáky, a proto rodiče své rozhodnutí přehodnotili. Nakonec byl Rais poslán na studia do nedalekého Jičína. Na tamním učitelském ústavu složil v roce 1877 maturitní zkoušku. Maturitní zkouška na učitelském ústavu se skládala ze všech vyučovacích předmětů. Rais však v tomto představoval výjimku, neboť některé zkoušky mu byly prominuty. Znalosti musel prokazovat pouze z fyziky, českého jazyka, zeměpisu a pedagogiky.  Téhož roku nastoupil Rais jako učitel na malou školu v Trhové Kamenici. O jeho umístění rozhodl vliv ředitele učitelského ústavu v Jičíně a slovo Raisových rodičů. Sám rodný kraj opouštěl nerad a skutečnost, že bude od domova tak vzdálen, nesl velice těžko. Ve své knize Ze vzpomínek na tuto událost vzpomíná: „Železné hory – cíl mé cesty – tam, tam někde mezi jejich vrchy budu žíti příští své dni! Stín padl na duši.“ Patrně vlivem studeného pokoje, v němž Rais za dobu trhovokamenického působení žil, a vlivem hry na varhany v zimním období trpěl akutním kloubním revmatismem. Mimo školu žil v Trhové Kamenici osamělým...