Stav: |
Velmi dobrý
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 367 |
Jazyky: | česky |
Vydání: | Vyd. 1. [i.e. vyd. 2., V Argu 1.] |
ISBN: | 9788072037063 |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | po 8. dubna 2024 17:51 |
Číslo položky: | 812902 |
Fenomen masové kultury nastává v okamžiku, kdy masy v roli protagonisty vejdou do společenského života a stanou se spoluzodpovědnými za stav veřejných věcí. Masy vnutily společnosti svůj vlastní étos - zkrátka vypracovaly určité návrhy a předložily je zespoda. Avšak jejich způsob zábavy, myšlení a představ zespodu nevzniká, byl jim předložen s pomocí masových sdělovacích prostředků v podobě poselství formulovaných podle kódu vládnoucí třídy. Dochází tak k podivné situaci, v níž proletariát v rámci masové kultury konzumuje buržoazní kulturní modely a považuje je za svůj autonomní výraz... Masová kultura ve společnosti vytvořila dvě naprosto protikladné a názorově dogmatické skupiny: těšitele a skeptiky. Těšitelé, hluboce integrovaní do dnešní společnosti, jsou velmi spokojeni s masovými sdělovacími prostředky, neboť jim velice "zkvalitňují život". Skeptici naopak masovou kulturu chápou coby úpadek lidstva: antikulturu. Eco na základě analýzy jednotlivých forem "kultury" formuluje jakousi obžalobu masových médií vycházející z některých tezí skeptiků. Interpretace role masové kultury i jejích prostředníků - masmédií - v současné společnosti.
Umberto Eco byl italský sémiolog, medievista, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století. Během své akademické kariéry napsal řadu esejů o sémiotice, středověké estetice, lingvistice a filosofii. Roku 1971, kdy se stal profesorem, byl jedním z inspirátorů prvního kurzu nového sémiologického oboru sdružujícího studium umění, hudby a zábavy, který se vyučuje na Boloňské univerzitě. V osmdesátých letech propagoval na téže univerzitě zřízení studijního programu „Komunikační vědy“. V roce 1988 založil Katedru komunikace na Univerzitě v San Marinu a Mezinárodní centrum pro sémiotická a kognitivní studia, od roku 2008 byl emeritním profesorem a prezidentem Scuola Superiore di Studi Umanistici při univerzitě v Boloni. Členem italské akademie věd v oboru etiky, historie a filosofie se stal v roce 2010. V souvislosti se svou akademickou specializací se Eco zapojil do činnosti volného avantgardního uskupení Gruppo 63 , jež sdružovalo spisovatele, básníky, kritiky a teoretiky, kteří se chtěli kriticky vyrovnat s italským neorealismem padesátých let. Zapojen do těchto literárních diskusí, v nichž chtěl svou pozici učinit co nejvíce srozumitelnou, začal v šedesátých letech publikovat své prozaické experimenty a parodie. Poté, co ve svém spise Opera aperta definoval svůj ideál literárního textu přístupného co nejširšímu spektru čtenářů, napsal svůj nejslavnější román Jméno růže. Kniha se stala mezinárodním bestsellerem, byla přeložena do více než 40 jazyků a na celém světě se jí prodalo přes 50 milionů výtisků. Dočkala se také filmové a seriálové adaptace. Následovaly romány: Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany, Pražský hřbitov a Nulté číslo, které již přes dobrou prodejnost takovéhoto úspěchu nedosáhly. Eco přednášel na univerzitách v Itálii, Ve...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem