Alois Jirásek
Skaláci : historický obraz z druhé polovice 18. století

1930 | Nakladatelství J. Otto

Zle bylo na Náchodsku za pruské vojny roku 1763. Vesnice jako vymřelé, ze statků utíkali sedláci – vypudily je odtud hlad a bída, válečná trýzeň. Jen ze statku Skalka neutekli Skaláci, ale statečně všechno snášeli.
Jednou za sněhové vánice hledali na statku přístřeší a pohostinství dva zbloudilí jezdci – mladý kníže… Josef Piccolomini, budoucí pán na náchodském panství, a jeho povedený sluha. Ale špatně se za to Skalákům odměnili – surově ztýrali starého dědu i jeho vnuka Jiřího a hrubě se zachovali k jeho tetě. Vtom se jako mstitel objevil hospodář Mikuláš Skalák. Málem by knížete ve vzteku zabil, kdyby se tu náhodou neobjevil dragoun Baltazar Uždan a jeho rány nezachytil. Uždan vyvedl potom jezdce na cestu a pomohl Skalákům k útěku do lesů před panskou zlobou. Za odměnu od knížete si Uždan vyžádal Skalku. Stal se na ní hospodářem a za hospodyni si vzal opuštěnou stařenu se sirotkem Liduškou.
Uplynulo několik let. Sedláci byli dále sužováni hladem, zatímco prostopášnost panstva na zámku přesahovala všechny meze. Skaláci, kteří se celou dobu ukrývali v lesním doupěti, kuli pomstu. K té došlo, když se konala velká slavnost nastolení mladého knížete Josefa. Mikuláš Skalák vnikl do slavnostního průvodu, aby zabil původce svého neštěstí i zkázy rodiny. Byl však zadržen, spoután, odvezen k soudu a odsouzen k smrti.
Nešťastného otce se chystá pomstít jeho syn Jiřík. Chodí s cimbálem po kraji a vydává se za blázna –písněmi podněcuje robotníky proti vrchnosti a připravuje selské povstání. Útlak poddaných dostupuje v té době vrcholu. Sedláci proto vyslali deputaci do Vídně ke dvoru, ale místo ulehčení se jim dostává doma výprasku.
Císař Josef II.sice radil císařovně matce, aby robotu zrušila, ale mocná šlechta tomu zabránila. Sedláci, obalamuceni zprávou, že byl vydán patent o zrušení roboty, ale že jej páni zadržují, se snaží vynutit zrušení roboty zbraní. Propuká povstání, jehož se účastní Jiřík i Uždan. Nenávist k pánům se rozpoutává. Piccolomini se dostene do rukou vzbouřených sedláků a Skaláci mohou na něm vykonat svou pomstu, ale velkomyslně jej propouštějí, aniž by mu ublížili.
Přivolané vojsko brzy vzpouru potlačilo a sedláky pochytalo. Stihly je kruté tresty a robota se zhoršila. Jiří s Liduškou a Uždanem prchají povozem přes hranice. Při jejich pronásledování však kulka zasáhne Uždana a usmrtí. Jiří se s Liduškou dostanou šťastně za hranice. Domů se vrací až po letech, kdy bylo v Čechách zrušeno nevolnictví.

Zdroj: aloisjirasek.cz Zle bylo na Náchodsku za pruské vojny roku 1763. Vesnice jako vymřelé, ze statků utíkali sedláci – vypudily je odtud hlad a bída, válečná trýzeň. Jen ze statku Skalka neutekli Skaláci, ale statečně vš…echno snášeli.
Jednou za sněhové vánice hledali na statku přístřeší a pohostinství dva zbloudilí jezdci – mladý kníže Josef Piccolomini, budoucí pán na náchodském panství, a jeho povedený sluha. Ale špatně se za to Skalákům odměnili – surově ztýrali starého dědu i jeho vnuka Jiřího a hrubě se zachovali k jeho tetě. Vtom se jako mstitel objevil hospodář Mikuláš Skalák. Málem by knížete ve vzteku zabil, kdyby se tu náhodou neobjevil dragoun Baltazar Uždan a jeho rány nezachytil. Uždan vyvedl potom jezdce na cestu a pomohl Skalákům k útěku do lesů před panskou zlobou. Za odměnu od knížete si Uždan vyžádal Skalku. Stal se na ní hospodářem a za hospodyni si vzal opuštěnou stařenu se sirotkem Liduškou.
Uplynulo několik let. Sedláci byli dále sužováni hladem, zatímco prostopášnost panstva na zámku přesahovala všechny meze. Skaláci, kteří se celou dobu ukrývali v lesním doupěti, kuli pomstu. K té došlo, když se konala velká slavnost nastolení mladého knížete Josefa. Mikuláš Skalák vnikl do slavnostního průvodu, aby zabil původce svého neštěstí i zkázy rodiny. Byl však zadržen, spoután, odvezen k soudu a odsouzen k smrti.
Nešťastného otce se chystá pomstít jeho syn Jiřík. Chodí s cimbálem po kraji a vydává se za blázna –písněmi podněcuje robotníky proti vrchnosti a připravuje selské povstání. Útlak poddaných dostupuje v té době vrcholu. Sedláci proto vyslali deputaci do Vídně ke dvoru, ale místo ulehčení se jim dostává doma výprasku.
Císař Josef II.sice radil císařovně matce, aby robotu zrušila, ale mocná šlechta tomu zabránila. Sedláci, obalamuceni zprávou, že byl vydán patent o zrušení roboty, ale že jej páni zadržují, se snaží vynutit zrušení roboty zbraní. Propuká povstání, jehož se účastní Jiřík i Uždan. Nenávist k pánům se rozpoutává. Piccolomini se dostene do rukou vzbouřených sedláků a Skaláci mohou na něm vykonat svou pomstu, ale velkomyslně jej propouštějí, aniž by mu ublížili.
Přivolané vojsko brzy vzpouru potlačilo a sedláky pochytalo. Stihly je kruté tresty a robota se zhoršila. Jiří s Liduškou a Uždanem prchají povozem přes hranice. Při jejich pronásledování však kulka zasáhne Uždana a usmrtí. Jiří se s Liduškou dostanou šťastně za hranice. Domů se vrací až po letech, kdy bylo v Čechách zrušeno nevolnictví.

Zdroj: aloisjirasek.cz

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~189 Kč~~ 169 Kč
	Stav Mírně opotřebená	Skladem pro e-shop	139 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	311, [III]
Jazyk:	česky
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Sebrané spisy / Alois Jirásek
Vydání:	13. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 2. 2025 14:21
Číslo položky:	1133561

O autorovi

Alois Jirásek

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Více od autora