Jan Čep
Sestra úzkost PODPIS

1944 | Nakladatelství Edice Akord

Sestra úzkost, kniha esejů Jana Čepa, má podtitul Zlomky autobiografického eseje. Jak je z názvu patrné, jedná se o jakýsi esejisticky pojatý životopis, ale není to jenom to, spíše to jsou dějiny duše jednoho pronásledovnaného a citlivého autora. Sestra úzkost, kniha esejů Jana Čepa, má podtitul Zlomky autobiografického eseje. Jak je z názvu patrné, jedná se o jakýsi esejisticky pojatý životopis, ale není to jenom to, spíše to jsou dějiny duše… jednoho pronásledovnaného a citlivého autora.

Stav

Mírně opotřebená

PODPIS, natrhnutý hřbet, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, natrhnutý hřbet obsahuje podpis či autorskou dedikaci
Vazba:	volná brož
Počet stran:	189
Jazyk:	česky
Edice:	32. svazek ed. 32. svazek ed. Edice Akord
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	27. 1. 2025 10:8
Číslo položky:	1118399

O autorovi

Jan Čep

Jan Čep byl český spisovatel, esejista a překladatel katolické orientace. V letech 1922–1926 studoval na FF UK češtinu, francouzštinu a angličtinu,studia však nedokončil. Během studií napsal své první literární dílo nazvané Anglické dojmy. Stal se spisovatelem a překladatelem z povolání, pracoval také jako nakladatelský lektor a publikoval v řadě časopisů a revuí . Osobně znal spisovatele, jako byli František Halas nebo Egon Hostovský. Blízké přátelství jej pojilo mj. s Janem Zahradníčkem či Bedřichem Fučíkem. V roce 1938 se stal kmotrem pozdějšího hudebníka Petra Skoumala. Dne 26. února 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu 1948 emigroval přes Aš do Francie , kde i zemřel a byl pochován. Domů se již nikdy nevrátil. V letech 1951–1954 žil v Mnichově, kde působil v rádiu Svobodná Evropa, po roce 1954 se vrátil do Paříže, pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj a autor kulturní rubriky Mimo svoji vlast se necítil šťastný, protože k ní měl velmi silný vztah. Několikrát vážně přemýšlel o tom, že se stane knězem, ale nakonec se roku 1954 oženil. Roku 1965 prodělal mozkovou mrtvici, což mu znemožnilo další veřejnou činnost. Jako prozaik se prosadil zejména povídkami. Byl F. X. Šaldou hodnocen jako výborný povídkář „jitřního zraku“, čímž mínil pohled zacílený k podstatě věcí, k neviditelné skutečnosti, zároveň ale dětský . Jan Čep nepatří mezi ruralisty, neboť základním akcentem jeho próz není pro tento proud typické vyvyšování venkovského prostředí nad městské a řád jako ideová maxima, nýbrž existenciální napětí v duších jeho hrdinů. Nelze ho však zařadit ani mezi autory psychologických próz, protože hlavním dějištěm povídek je duchovní, nikoli je...

Více od autora