Max Švabinský
Satyr

1950 | Nakladatelství Tvar

Cyklus 20 reprodukcí litografií na thema slavné Hugovy básně z Legendy věků: jak smyslný zbojník satyr je za své kousky přiveden Herkulem před sbor olympských bohů, jak je jim k smíchu, ale jak ten smích ustoupí obdivu a strachu, když se faun rozezpívá o přírodě, příchodu a růstu člověka a o tom, že se člověk jednou po…vznese do hvězdnatých výšin a že lidská myšlenka zvítězí. Švabinského Satyr je "zkratkovou vzpomínkou, letmým přehlédnutím celého života, údělu a náznakem hlavních etap tvůrčího díla" Cyklus 20 reprodukcí litografií na thema slavné Hugovy básně z Legendy věků: jak smyslný zbojník satyr je za své kousky přiveden Herkulem před sbor olympských bohů, jak je jim k smíchu, ale jak ten sm…ích ustoupí obdivu a strachu, když se faun rozezpívá o přírodě, příchodu a růstu člověka a o tom, že se člověk jednou povznese do hvězdnatých výšin a že lidská myšlenka zvítězí. Švabinského Satyr je "zkratkovou vzpomínkou, letmým přehlédnutím celého života, údělu a náznakem hlavních etap tvůrčího díla"

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volné listy v obálce
Počet stran:	64
Jazyk:	česky
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Knihovna Mistrů
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 6. 2023 11:29
Číslo položky:	583217

O autorovi

Max Švabinský

Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský , byl český malíř a rytec. Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Vejrychovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Vejrychová na řadě grafik, např. Rajská sonáta. V roce 1931 se s Annou Vejrychovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Vejrychové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou . Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti...

Více od autora

Komentáře ke knize