František Herries je z velké a mohutné rodiny, ale nikdy se s ní nesnášel ani nepřijal její základní rozumářství, její solidní všednost. Tento pijan, holkař, atlet je v jádře snílkem. Usadí se v opuštěném domě svého rodu v zapadlém údolí jezerního kraje s manželkou, dvěma dcerami, se synkem Davidem a s milenkou. Brzy nabývá muž v plném rozkvětu života pověst "darebáka", ale fantastického darebáka, kterého se lidé bojí jako ďábla. V prudkém záchvatu hněvu prodá svou milenku na keswické pouti; v souboji, do kterého se pustil právě o vánoční slavnosti u sousedů, utrží hlubokou ránu na líci od ucha až k ústům. Vlastníma rukama vynáší z řeky a pohřbí tělo "čarodějnice", potopené rozlíceným davem. Jeho žena umírá utrápená. Na statku se mu nic nedaří, ale kraj si ho podmanil a on vášnivě miluje dům i tvrdou, nepoddajnou půdu. Na vánoční slavnosti viděl stárnoucí Herries mladé potulné děvče, Mirabell, s plamenně ryšavým vlasem. Mizí mu z očí, po letech hledání ji najde, ona však má mladého milence, který je sice zabit jiným soupeřem, a ona, zhroucená, opět zmizí, i když jí Herries nabízí svou lásku i přístřeší. Dlouho je sám, ale najednou se Mirabell sama objeví u jeho krbu. Je šíleně šťasten, vezme si ji za ženu, jenže ona miluje jedině vzpomínku na svého mrtvého milence a v náručí Herriese leží tupě a lhostejně. Za čas ho opět opustí v domnění, že svou přítomností ho vlastně činí nešťastným. Tulák ji hledá po celé Anglii, až ji, již sedmdesátiletý, najde v kočovné šmíře, a ona se k němu zase vrátí a náhle si uvědomuje, že ho vlastně miluje. Konečně je tu štěstí. Mirabell mu ještě porodí dítě, ale umře ihned potom. I on umírá v protější světnici. V pustém domě zůstává jen novorozeně a přiopilá chůva, která mu pomohla na svět.
S Tukákem Herriesem měl Walpole opravdu štěstí - kniha má romantické kouzlo, i přes značnou rozlehlost má spád, má atmosféru, barvitost a teplo. Autor si našel příhodnou směs romantismu a realismu, ideového historického románu a našel ji zřejmě spontánně. V druhém dílu Judith Paris líčí osudy potulné dívky a vede děj do dvacátých let 19. století, třetí svazek Pevnost a čtvrtý díl Vanessa vedou děj až do začátku let 20. století. Napsal tak nový velký román, který zahrnuje dvě století anglického života, a vytvořil tu protějšek ke Galsworthyově knize Sága rodu Forsytů, romantický protějšek, s dějem mimo Londýn, s rodinou, která nemá forsytský pud po vlastnictví. (vypsáno, a zkráceno, ze stati René Welleka, uveřejněné na konci prvního dílu)