Knihy
Encyklopedie a učebnice
Josef Hrabák
Rukověť dějin literatury pro 1. ročník středníc...

Josef Hrabák: Rukověť dějin literatury pro 1. ročník středních škol

Josef Hrabák
KOMPLET Rukověť dějin literatury pro 1. ročník středních škol I. + III. + IV.

1972 | Státní pedagogické nakladatelství

Schváleno ministerstvem školství v roce 1972 jako učební text pro I. ročník středních škol. Schváleno ministerstvem školství v roce 1972 jako učební text pro I. ročník středních škol.

Obsažené svazky:

Rukověť dějin literatury pro 3. ročník středních škol... 1972 (164, [1], 1. vyd.)
Rukověť dějin literatury pro IV. ročník středních škol... 1972 (155, [2], 1. vyd.)
Rukověť dějin literatury pro 1. ročník středních škol... 1972 (142 s., 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	69 Kč
	Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	149 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	164 + 155 + 142
Jazyk:	česky
Edice:	Učebnice pro stř. školy, Učebnice pro střední školy
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 6. 2024 15:7
Číslo položky:	887324

O autorech

Josef Hrabák

Josef Hrabák byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. Jeho dcerou je jazykovědkyně Marie Krčmová. Po maturitě v roce 1931 studoval v letech 1931-1934 češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Doktorát filozofie získal v roce 1937 prací Staropolský verš ve srovnání se staročeským, habilitační práci Smilova škola obhájil roku 1946, v roce 1948 byl jmenován profesorem. Titul doktora filologických věd získal v roce 1956 prací Studie ze starší české literatury. V letech 1935-1945 učil na středních školách v Lipníku nad Bečvou a v Brně. Od roku 1945 přednášel na Filozofické fakultě MU v Brně, kam v roce 1953 přešel natrvalo, současně v letech 1946-1952 působil na brněnské pedagogické fakultě. V roce 1948 byl na jmenován na pedagogické fakultě řádným profesorem české a slovenské literatury a v letech 1950-1952 byl na této fakultě proděkanem. V roce 1953 přešel zpět na filozofickou fakultu a v letech 1954-1960 děkanem filozofické fakulty. Na konci padesátých let působil i jako prorektor Masarykovy univerzity. V letech 1953-1970 vedoucím katedry České literatury a literární vědy. Roku 1937 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Byl předsedou Literárněvědné společnosti při Československé akademie věd , od roku 1952 byl členem vědecké rady Ústavu české a světové literatury ČSAV a vědeckým vedoucím brněnského pracoviště, které bylo zřízeno 1961 z jeho podnětu. Byl členem uměnovědného kolegia ČSAV a hlavním redaktorem Památek staré literatury české . V roce 1965 by zvolen členem korespondentem ČSAV. Od roku 1970 byl členem redakční rady České literatury, v letech 1970-1972 hlavním redaktorem. Byl také redaktorem Hosta do domu, Časopisu Matice Moravské , Literatury ve škole , redigoval List Sdružení moravských spisovatelů , Listy filologické (1961-1987...

Více od autora

Štěpán Vlašín

Štěpán Vlašín byl český literární kritik a historik. Za mlada byl nuceně nasazený v Královopolské strojírně v Brně. Po válce studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poté se z něj stal učitel na gymnáziu, na průmyslových školách, nějaký čas také přednášel na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1954 učil na Vysokém učení technickém v Brně marxistickou filozofii a vedl Ústav české literatury. Získal hodnost doktora věd. Kromě akademického života byl Vlašín jako člen KSČ činný i v politice. Byl poslancem Národního výboru města Brna a předsedal jeho kulturní komisi. Pracoval také v Socialistické akademii. Do důchodu odešel po roce 1990. Literatura jej obklopovala po celý život. Četl produkci celonárodní, ale i regionální díla méně známých autorů, mezi nimiž hledal talenty. Psal nejen odborné literárněvědné práce, ale i tisíce recenzí a kritik současné literatury. Dokonce i jeho ženy měly co do činění s knihami. První žena Vlasta Vlašínová se věnovala ruské literatuře, druhou byla Drahomíra Vlašínová, literární historička. Jeho syn Mojmír Vlašín je zoologem, ekologem a politikem. Přispíval do mnoha deníků a časopisů. Byly mezi nimi Host do domu, Rovnost, Nová mysl, Rudé právo, Estetika, Impuls, Česká literatura, Kulturní tvorba, Literární archiv, Kmen, Universitas, Věda a život, Brněnský večerník, Nové knihy, Lidová demokracie a další odborná i regionální periodika. Připravoval i programy a pásma pro Český rozhlas. V Brně bydlel v Masarykově čtvrti, později v Ořešíně. Na procházce poblíž Ořešína v roce 2012 zkolaboval a o několik dní později zemřel v bohunické nemocnici. Z prorežimních pozic například kritizoval dikci revue Svědectví a její „nenávistný vztah k pokrokovým tradicím“ apod....

Více od autora