Knihy
Beletrie
Historické romány
Jan Potocki
Rukopis nalezený v Zaragoze

Jan Potocki
Rukopis nalezený v Zaragoze

1973 | Nakladatelství Odeon

Román je specifickým typem vyprávění poutníků na cestách. Všichni neustále jdou a vyprávějí si u toho příběhy. Přesto nakonec znovu a znovu končí u strašidelné opuštěné krčmy a pod šibenicí mezi mrtvolami bratří Zotů nalézají nové hříčky nečistých sil, které se nakonec stávají vypravěčkami dalších příběhů. Hlavnípostav…ou románu je Alfons van Worden putující přes nebezpečné pohoří Sierra Morena na pomezí Andaluzie a kraje La Mancha. Hrdina usíná v opuštěné hospodě v horách. Zvon odbíjí půlnoc. Dveře do jeho pokoje se otevřou a v nich stojí polonahá krásná černoška. Pozve jej ke svým paním, půvabné Zibeldě a její sestře Emině z rodu tajemných Maurů Gomélezů. Sestry vyprávějí, jak se do sebe zamilovaly a slíbily si, že budou mít společného manžela. Obě krasavice se k van Wordenovi přivinou a on má pocit, že se dotýká těla, nikoli ducha. Wordenovy myšlenky jej na perutích touhy unášejí do afrických serailů a on usíná v objetí obou sester.

Probudí jej slunce. Spatří oblohu. Leží pod šibenicí Los Hermanos na zbytcích lidských koster a uhnilém masu. Oba zbojníci, bratři Zotové nevisí na šibenici, ale válejí se po jeho boku. Později mu nepravý náčelník cikánů sdělí, že obě mrtvoly se odvazují velmi často. Jeho čest mu velí pokračovat v cestě. Noc jej zastihne poblíž malé chaloupky, v níž bydlí zbožný poustevník s odporným chlapiskem jménem Pacheco, který je posedlý ďáblem. Tak končí druhý z šedesáti šesti dní, které valonský kapitán van Worden prožije v horách. Dál následuje nekonečný řetěz příběhů. Worden se přidá nejprve k loupežníkům, později k tlupě cikánů. Jeden po druhém vyprávějí dobrodružnou anamnézu svého života. Zvláště Alvadoro, náčelník cikánů, je neúnavný. Ve svém životě plném nebezpečí a lásky se potkává s různými postavami, které mu vyprávějí své příběhy, a ty zase potkávají jiné lidi s jejich příběhy. Výsledek působí jako ruská matrjoška, kdy se z jednoho příběhu, který se zdánlivě chýlí ke konci, vyloupne další a další.

Van Worden mezitím pod šibenicí v objetí mrtvol nalézá geniálního matematika a později i nadaného kabalistu. Na náhodných místech se opět setkává s krásnou Zibeldou a Eminou a obtěžká je. Jedno z jeho dětí se stane křesťanem, druhé muslimem. Ale tak daleko zatím nejsme. Příběhy Wardenových druhů jsou dobrodružné a zamilované a prosvítá jimi jak nevšední imaginace, tak i praktická psychologie. Příkladem imaginace je příběh Romatiho a kněžny z Monte Salerna. Romati kněžnu doprovází do podzemních chodeb, na jejichž konci se třpytí jezero z živého stříbra, na němž pluje lodička se žlutým trpaslíkem do nádherných sklepení podobných ráji. Není v něm však nic živého, protože i ptáci jsou smaragdové mechanické hračky. Romati nechápe, že je vlastně v pekle, ale zmámen bohatstvím si opět pohrává s myšlenkou ráje, jejíž pošetilost pozná až druhý den. Kněžna mu ještě chce ukázat své komorné. Vezme zlatý klíček a otevře velký kufr pokrytý černým aksamitem. Víko odskočí a z kufru vyleze šest kostlivců. Romati s nimi bojuje. Nakonec se probudí pod šibenicí a jako by mu došlo, že technologie jsou svůdné, ale duchovně zrádné...

Na dalších několika stech stránkách se odehrává jakási encyklopedie různých dobrodružství kořeněných podivnými zmínkami např. o učenci Hervásovi, jehož 25. kniha podává základy sémiotiky. Mocný kabalista, který také skončil mezi mrtvolami bratří Zotů, baví společnost tím, že z afrických pouští přivolá Věčného Žida Ahasvera, který opět po částech vypráví příběhy o dobách, kdy se hroutila náboženství a všude bylo plno astrologie.

Konec románu je téměř skandální. Potockému pravděpodobně došla trpělivost, a tak jej chvatně a téměř banálně ukončil. Část dobrodružství vysvětlil použitím omamného nápoje a zbytek existencí podzemního zlatého dolu. Knihou vane úcta k islámu jako k víře, která se sice s křesťanstvím sváří, ale jinak patří do rodiny. Román je specifickým typem vyprávění poutníků na cestách. Všichni neustále jdou a vyprávějí si u toho příběhy. Přesto nakonec znovu a znovu končí u strašidelné opuštěné krčmy a pod šibenicí mezi mrtvo…lami bratří Zotů nalézají nové hříčky nečistých sil, které se nakonec stávají vypravěčkami dalších příběhů. Hlavnípostavou románu je Alfons van Worden putující přes nebezpečné pohoří Sierra Morena na pomezí Andaluzie a kraje La Mancha. Hrdina usíná v opuštěné hospodě v horách. Zvon odbíjí půlnoc. Dveře do jeho pokoje se otevřou a v nich stojí polonahá krásná černoška. Pozve jej ke svým paním, půvabné Zibeldě a její sestře Emině z rodu tajemných Maurů Gomélezů. Sestry vyprávějí, jak se do sebe zamilovaly a slíbily si, že budou mít společného manžela. Obě krasavice se k van Wordenovi přivinou a on má pocit, že se dotýká těla, nikoli ducha. Wordenovy myšlenky jej na perutích touhy unášejí do afrických serailů a on usíná v objetí obou sester.

Probudí jej slunce. Spatří oblohu. Leží pod šibenicí Los Hermanos na zbytcích lidských koster a uhnilém masu. Oba zbojníci, bratři Zotové nevisí na šibenici, ale válejí se po jeho boku. Později mu nepravý náčelník cikánů sdělí, že obě mrtvoly se odvazují velmi často. Jeho čest mu velí pokračovat v cestě. Noc jej zastihne poblíž malé chaloupky, v níž bydlí zbožný poustevník s odporným chlapiskem jménem Pacheco, který je posedlý ďáblem. Tak končí druhý z šedesáti šesti dní, které valonský kapitán van Worden prožije v horách. Dál následuje nekonečný řetěz příběhů. Worden se přidá nejprve k loupežníkům, později k tlupě cikánů. Jeden po druhém vyprávějí dobrodružnou anamnézu svého života. Zvláště Alvadoro, náčelník cikánů, je neúnavný. Ve svém životě plném nebezpečí a lásky se potkává s různými postavami, které mu vyprávějí své příběhy, a ty zase potkávají jiné lidi s jejich příběhy. Výsledek působí jako ruská matrjoška, kdy se z jednoho příběhu, který se zdánlivě chýlí ke konci, vyloupne další a další.

Van Worden mezitím pod šibenicí v objetí mrtvol nalézá geniálního matematika a později i nadaného kabalistu. Na náhodných místech se opět setkává s krásnou Zibeldou a Eminou a obtěžká je. Jedno z jeho dětí se stane křesťanem, druhé muslimem. Ale tak daleko zatím nejsme. Příběhy Wardenových druhů jsou dobrodružné a zamilované a prosvítá jimi jak nevšední imaginace, tak i praktická psychologie. Příkladem imaginace je příběh Romatiho a kněžny z Monte Salerna. Romati kněžnu doprovází do podzemních chodeb, na jejichž konci se třpytí jezero z živého stříbra, na němž pluje lodička se žlutým trpaslíkem do nádherných sklepení podobných ráji. Není v něm však nic živého, protože i ptáci jsou smaragdové mechanické hračky. Romati nechápe, že je vlastně v pekle, ale zmámen bohatstvím si opět pohrává s myšlenkou ráje, jejíž pošetilost pozná až druhý den. Kněžna mu ještě chce ukázat své komorné. Vezme zlatý klíček a otevře velký kufr pokrytý černým aksamitem. Víko odskočí a z kufru vyleze šest kostlivců. Romati s nimi bojuje. Nakonec se probudí pod šibenicí a jako by mu došlo, že technologie jsou svůdné, ale duchovně zrádné...

Na dalších několika stech stránkách se odehrává jakási encyklopedie různých dobrodružství kořeněných podivnými zmínkami např. o učenci Hervásovi, jehož 25. kniha podává základy sémiotiky. Mocný kabalista, který také skončil mezi mrtvolami bratří Zotů, baví společnost tím, že z afrických pouští přivolá Věčného Žida Ahasvera, který opět po částech vypráví příběhy o dobách, kdy se hroutila náboženství a všude bylo plno astrologie.

Konec románu je téměř skandální. Potockému pravděpodobně došla trpělivost, a tak jej chvatně a téměř banálně ukončil. Část dobrodružství vysvětlil použitím omamného nápoje a zbytek existencí podzemního zlatého dolu. Knihou vane úcta k islámu jako k víře, která se sice s křesťanstvím sváří, ale jinak patří do rodiny.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~499 Kč~~

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	642 s., [32] s. čb. obr. příl
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Simonides
Edice:	69. svazek ed. 69. svazek ed. Živá díla minulosti
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 8. 2024 16:51
Číslo položky:	953892

O autorovi

Jan Potocki

Jan Nepomucen Potocki byl polský prozaik, historik, archeolog, lingvista, cestovatel a dobrodruh aristokratického původu. Bývá označován jako „poslední Polák“. Jan Potocki se narodil v roce 1761 na Ukrajině, v bohaté aristokratické rodině. Studoval ve Švýcarsku a pak na lodích suverénního maltézského řádu pronásledoval středomořské korzáry. Neklidně putoval mezi carským dvorem v Petrohradu a francouzskými encyklopedisty v Paříži. Byl jmenován vedoucím badatelské skupiny, která měla provázet ruské poselstvo do Číny. Provázel jej slavný orientalista Heinrich Julius Klaproth, který později po Potockém nazval vzdálené korejské souostroví. Poselstvo dorazilo až na čínské hranice, ale tam došlo k roztržce, protože hrdí Rusové se odmítli podrobit ponižujícímu ceremoniálu a do země vůbec nebyli vpuštěni.Hrabě Potocki, nazývaný „poslední Polák“, byl jedním z prvních lidí, kteří po boku aeronauta Jeana Pierra-Francoise Blancharda vzlétli v balónu do nebes. Považoval se hlavně za učence. Sestavil archeologický atlas Ruska a pracoval v oboru slovanských starožitností. Četnými nitkami je spojen s Pavlem Šafaříkem a Janem Kolárem. Vědci si jej na rozdíl od cara Alexandra příliš necenili, a tak dal zklamaný hrabě celý náklad jedné své knihy naházet do rybníka. Ve svých dedukcích byl stejně odvážný jako při bojích s korzáry a takoví lidé nemají v Akademii naštěstí pro obě strany co dělat. Někdy kole roku 1803 začal Potocki předčítat své nemocné manželce Příběhy tisíce a jedné noci, a to pravděpodobně ve francouzské Gallandově verzi. Když byl hotov, začal psát vlastní pokračování, které vyšlo v Petrohradu v letech 1804–5 bez udání autora v počtu sto kusů. Tak vzniklo první vydání Rukopisu nalezeného v Zaragoze . Následovala různá doplněná obskurní vydání. Jeden příběh přejal Washington Irving, ale připisoval jej jinému autorovi. Pařížský časopis, kde Rukopis vychá...

Více od autora