Knihy
Jazyk a lingvistika
O literatuře
Josef Mánes
Rukopis Královédvorský a Zelenohorský. Jubilejn...

Josef Mánes: Rukopis Královédvorský a Zelenohorský. Jubilejní vydání

Josef Mánes, Josef Matyáš Trenkwald, Václav Hanka, K Svoboda
Rukopis Královédvorský a Zelenohorský. Jubilejní vydání : Píseň pod Vyšehradem. Milostná píseň krále Václava. Legenda o sv. Prokopu. Libušino proroctví

1936 | Nakladatelství Rukopisný fond vědecký

Ilustrované texty Královédvorského a Zelenohorského rukopisu doplněné odbornými poznámkami a informacemi k tématu sporů o jejich pravosti. Ilustrované texty Královédvorského a Zelenohorského rukopisu doplněné odbornými poznámkami a informacemi k tématu sporů o jejich pravosti.

Stav

Dobrý

trochu prohnuté desky, zažloutlé flíčky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	274
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 1. 2024 9:44
Číslo položky:	727922

O autorech

Josef Mánes

Josef Mánes byl český malíř, ilustrátor, grafik a jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu. Výtvarně činný otec i strýc k malířství vychovali a vyučili jeho i jeho sourozence Quida a Amálii. Je považován za mistra české malby a krajinářství v období romantismu a realismu. Duševní chorobě podlehl 9. prosince 1871. Jeho osobní život byl zaslíben ženám. Byl šťastný v období studií, konjunktury svých prací, bohémské nezávislosti a obrozeneckých ideálů. Stal se nešťastným v soužití se sourozenci v rodném domě , při nedostatku zakázek po roce 1848: člověk nepraktický a plachý byl sestrou nucen zříci se své tehdejší lásky, služky Františky Šťovíčkové. Jeho otcem byl proslulý malíř Antonín Mánes, profesor krajinomalby na Pražské malířské akademii, s nímž trojice výtvarně nadaných sourozenců Josefa, Quida a Amálie, podnikala studijní cesty do přírody, například na Říp nebo do Podkrkonoší. Jeho strýc Václav Mánes na téže škole učil figurální malbu, a také dvakrát zaujal místo prozatímního ředitele. Josef od svých patnácti let studoval na pražské umělecké Akademii u profesora Františka Tkadlíka. V roce 1844, nespokojen s akademickým charakterem výuky podle sádrových modelů odešel studovat na akademii do Mnichova, kde pobýval tři roky bez jakéhokoliv hmotného zajištění z domova. Později podnikl i několik studijních cest, mj. do Drážďan, Polska, či Slezska. Jeho osobní život se poněkud zkomplikoval v době, kdy už žil opět v Praze. Tehdy ve svých dvaceti sedmi letech, navázal intimní vztah s Františkou Šťovíčkovou, která byla u Mánesů zaměstnána jako služka. V roce 1850 Františka otěhotněla, ale pod silným nátlakem rodiny se Františky musel vzdát. V té době už vedla domácnost u Mánesů Josefova sestra Amálie, která oba své bratry existenčně zajišťovala. Ta také těhotnou Františku propustila ze svých služeb. Dceru Josefinu, která se v roce 1850 narodila, poté vychová...

Více od autora

Václav Hanka

Václav Hanka, též Váceslav Váceslavič , byl český spisovatel, básník, národní buditel, jazykovědec, slavista, literární historik, knihovník, archivář, kustod historických sbírek, publicista, překladatel, editor staročeských a staroslověnských památek, vysokoškolský pedagog a pravděpodobně také falzifikátor. Pocházel ze skromných poměrů, byl synem vesnického řezníka. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové odešel do Prahy studovat na univerzitu, absolvoval však jen přípravku filosofie, jež byla prvním stupněm pro další studia. V letech 1813–1814 studoval práva ve Vídni, studia ho nebavila, přerušil je a zabýval se žurnalistickou prací ve Vídeňských novinách. V Prvotinách krásného umění redigovaných jejich redaktorem Janem Nepomukem Hromádkou publikoval své básnické prvotiny. Po návratu z Vídně pokračoval ve studiích a věnoval se literatuře. V roce 1817 vydal první z několika svazků Starobylých skládání, v nichž publikoval staré slovanské texty. Od roku 1819 pracoval ve Vlasteneckém muzeu . Nejdříve zastával úřednické místo, následně se stal kustodem numismatické sbírky, správcem jeho literárních sbírek a s výjimkou let 1826–1831 také sbírek historických. V těchto sbírkách objevil řadu nepochybně starých literárních památek, např. tzv. muzejní zlomek česky psané básně Alexandreida, muzejní zlomek nejstarší české frašky Mastičkář nebo latinský výkladový slovník Mater verborum. Do některých starých textů a dokumentů ale nepochybně zasahoval , což sám přiznával a v té době to nebylo považováno za nepřípustné. Od roku 1848 až do svého skonu přednášel na pražské univerzitě jako soukromý docent staroslověnštinu, později ruštinu, polštinu a češtinu . Ve své době patřil k předním představitelům české obrozenecké slavistiky, udržoval rozsá...

Více od autora