Josef Heřman Agapit Gallaš
Romantické povídky

1942 | Nakladatelství Evropský literární klub

Z rukopisů uspořádal, doslovem a poznámkami opatřil Bedřich Slavík. Ilustrace knihy tvoří šest autorových krseb, reprodukovaných z originálů. Z rukopisů uspořádal, doslovem a poznámkami opatřil Bedřich Slavík. Ilustrace knihy tvoří šest autorových krseb, reprodukovaných z originálů.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	263 s., obr
Jazyk:	česky
Edice:	23. svazek ed. 23. svazek ed. Národní klenotnice
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2023 14:19
Číslo položky:	652369

O autorovi

Josef Heřman Agapit Gallaš

Josef Heřman Agapit Gallaš byl vojenský lékař a spisovatel. Josef Heřman Agapit Gallaš byl jedním z patrně deseti dětí malíře a sochaře Františka Gallaše a Magdalény Vojtkové . V letech 1758–1761 žila rodina v Blansku, pak opět v Hranicích, kde Gallaš navštěvoval v letech 1762–1768 tzv. normální školu. Od dětství rád maloval, ale utrpěl těžký úraz a matka určila, že se bude věnovat duchovní dráze. V letech 1768–1774 absolvoval humanistická studia u piaristů v Lipníku nad Bečvou, pak odešel studovat filosofii a teologii do Olomouce . Peníze na studia získával z příspěvků rodičů, z výtvarných zakázek a kondicí. O Velikonocích 1778 teologii opustil. V říjnu 1778 přišel do Vídně, kde se živil malováním pokojů a kondicemi. Díky vojenskému lékaři J. A. Schmidtovi a plukovnímu chirurgovi V. Göpfertovi se začal zajímat o medicínu. O Velikonocích 1783 byl přijat jako chirurgický praktikant u pluku Karla Toskánského v Korneuburgu , od června 1784 do dubna 1786 působil jako podranhojič u pluku Jana Josefa Khevenhüllera v Uničově, poté u pluku Josefa Františka Preise ve Vídni. V únoru 1788 byl jmenován vrchním ranhojičem u generálního štábu ve válce s Osmanskou říší. Císař Josef II. ho pověřil inspekcí armádních nemocnic. V červnu 1789 se stal vrchním lékařem v haličské Jarosławi, kde v lednu 1791 oslepl. Na vlastní žádost byl penzionován a v říjnu 1791 se vrátil do Hranic. Po částečném uzdravení zde vykonával lékařskou praxi, věnoval se literatuře a osvětovým projektům, okrajově i malování – založil veřejnou kostelní knihovnu; provozoval první veřejnou nemocnici v Hranicích; vyučoval děti základům výtvarného umění. Dopisoval si s českými vlastenci, patřil k první generaci buditelů na Moravě. 7. ledna 1793 se oženil s Annou Anderlovou , manželství zůstalo bezdětné. Roku 1811 v prostorách hranického farního kostela založil první...

Více od autora