Jaroslava Janáčková
Román mezi modernami : studie z historické poetiky

1989 | Nakladatelství Československý spisovatel

Kniha je výrazem prohloubeného pohledu na jednu důležitou otázku tohoto časového období, totiž na problém záměrného stylového úsilí jako příznaku doby. Próza i román v tomto období chce být vážným uměleckým hlasem, překonává empiricky založený a empiricky omezený realismus a hledá různými cestami nová řešení, ať s důra…zem na vlastní prožitek, ať s využitím impulsů impresionismu. Tyto studie z historické poetiky výrazně přesahují horizont literatury, jsou významným obrazem oné kulturní epochy. 17.5.2002 hladkai Kniha je výrazem prohloubeného pohledu na jednu důležitou otázku tohoto časového období, totiž na problém záměrného stylového úsilí jako příznaku doby. Próza i román v tomto období chce být vážným umě…leckým hlasem, překonává empiricky založený a empiricky omezený realismus a hledá různými cestami nová řešení, ať s důrazem na vlastní prožitek, ať s využitím impulsů impresionismu. Tyto studie z historické poetiky výrazně přesahují horizont literatury, jsou významným obrazem oné kulturní epochy. 17.5.2002 hladkai

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	271
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 9. 2025 17:17
Číslo položky:	1377332

O autorovi

Jaroslava Janáčková

Jaroslava Janáčková, rodným jménem Jaroslava Musilová, je česká literární historička. Zabývá se především českým literárním 19. stoletím, zejména dílem Aloise Jiráska, Boženy Němcové či Jakuba Arbese. Maturovala v roce 1949 na reálném gymnáziu v Chotěboři. Poté vystudovala češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Zde ji vedl Felix Vodička, k jehož odkazu se nikdy nepřestala hlásit. Absolvovala roku 1952. Rok poté získala titul ještě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté až do roku 1959 vědecky pracovala na pedagogické fakultě, kde v roce 1963 získala titul kandidát věd, a na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde působila do roku 1985. Pak až do roku 1988 pak pracovala na katedře dějin umění a estetiky stejné fakulty, v letech 1988–1989 v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1990 se vrátila na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty UK, kde se stala docentkou a brzy na to i profesorkou . V roce 1996 odešla do důchodu, další dva roky však ještě přednášela. Po sametové revoluci se více zaměřila na dílo Boženy Němcové. Byla i jednou z editorek její vydané korespondence. Její manžel František Janáček byl rovněž literární historik, stejně tak její syn Pavel Janáček.

Více od autora