Jindřich Honzl
Román lásky a cti : dramatická montáž o Janu Nerudovi a Karolině Světlé

Jindřich Honzl

Jindřich Honzl byl český divadelní a filmový režisér, divadelní teoretik, překladatel a pedagog. Jindřich Honzl se narodil v rodině humpoleckého krejčího a tovární dělnice. Měšťanku navštěvoval doma v Humpolci, pak se rozhodl pro pedagogickou dráhu, kterou zahájil studiem učitelského ústavu v Praze. Absolvoval v roce 1914, v letech 1914–1927 učil na měšťanských školách v Praze chemii a fyziku. Od roku 1921 byl organizován v KSČ . Milovanému divadlu se věnoval nejen v Dělnickém dramatickém sboru , ale především v Devětsilu, v jehož sborníku mohl publikovat své teoretické články, které jsou všeobecně brány jako počátek české divadelní avantgardy. Již v roce 1926 spolu s Jiřím Frejkou a E. F. Burianem otevřeli experimentální scénu Osvobozené divadlo. Zprvu zde uváděli poetické inscenace čerpající z francouzských i českých autorů a o rok později, v roce 1927 přijali do divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha s jejich úspěšnou Vest pocket revue. Tím začíná jedna z velkých kapitol českého avantgardního divadla. Jindřich Honzl zde v letech 1926–1929 a 1931–1938 působil jako režisér a režíroval všech dvacet her V + W. V letech 1929–1931 působil jako dramaturg a režisér Zemského divadla v Brně, 1931–1938 spolupracoval pohostinsky s Národním divadlem a Městským divadlem v Plzni, pro které upravoval nebo režíroval některé hry. 1939–1941 řídil Divadélko pro 99. V letech 1945–1951 byl členem ND . Na místo ředitele rezignoval na jaře 1950 a 3. září 1951 z ND odešel. V období od července 1945 do července roku 1948 řídil souběžně s působením v ND také nově ustavené Studio ND, které založil. V letech 1945 až 1946 přednášel o herectví na katedře estetiky Filosofické fakulty UK. Po ustavení katedry divadelní vědy na této universitě zde vedl ve školním roce 1950/...