Karel Lukáš
Refluxní choroba : minimum pro praxi

1997 | Nakladatelství Triton

Refluxní choroba jícnu, gastroezofageální refluxní choroba, zahrnuje onemocnění způsobená gastroezofageálním refluxem bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost ezofagitidy. O její historii, epidemiologii, etiopatogenezi, klinickém obrazu, komplikacích, průběhu, diagnostice, diferenciální diagnostice a léčbě pojednává …autor v této publikaci, určené zejména praktickým lékařům. Refluxní choroba jícnu, gastroezofageální refluxní choroba, zahrnuje onemocnění způsobená gastroezofageálním refluxem bez ohledu na přítomnost nebo nepřítomnost ezofagitidy. O její historii, epidemiol…ogii, etiopatogenezi, klinickém obrazu, komplikacích, průběhu, diagnostice, diferenciální diagnostice a léčbě pojednává autor v této publikaci, určené zejména praktickým lékařům.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	77
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085875497
ISBN:	9788085875492
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Levou zadní
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 5. 2025 13:30
Číslo položky:	1225265

O autorovi

Karel Lukáš

Karel Lukas byl účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Oběť totalitního komunistického režimu. Karel Lukas se narodil 16. února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu. 15. října 1915 však musel narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné u Terronu. Začátkem roku 1919 se vrátil domů. Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa. Jako vojenský atašé československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El Alameinu kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě. Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřehu. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy. Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku. Do Československa se vrátil v létě roku 1947. Po únoru 1948 byl označen za "reakčního západního důstojníka" a propuštěn z armády. Posléze se pokoušel uchytit jako překladatel. Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady, nezákonně...

Více od autora