Růžena Svobodová
Ráj : letopisy dětské duše : povídky

1941 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Výbor povídek, pořízený ze svazků Černí myslivci , Jarní záhony , Hrdinné a bezpomocné dětství , Ráj , zachycuje mnohotvárnýa citově hluboce prožívaný svět dětí. V povídkách objevila autorka zranitelnou senzibilitu zdánlivě šťastného věku dětství a dala průchod i sociálnímu cítění. Výbor povídek, pořízený ze svazků Černí myslivci , Jarní záhony , Hrdinné a bezpomocné dětství , Ráj , zachycuje mnohotvárnýa citově hluboce prožívaný svět dětí. V povídkách objevila autorka zraniteln…ou senzibilitu zdánlivě šťastného věku dětství a dala průchod i sociálnímu cítění.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	237
Jazyk:	česky
Edice:	13. svazek ed. 13. svazek ed. Dílo Růženy Svobodové
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 11. 2024 7:48
Číslo položky:	1061221

O autorovi

Růžena Svobodová

Růžena Svobodová, rozená Růžena Čápová byla česká spisovatelka. Narodila se v Mikulovicích u Znojma, kde byl otec správcem klášterního panství řádu premonstrátů. Brzy se rodina přestěhovala do Prahy a ona vyrůstala v premonstrátském klášteře na Strahově, kde otec získal velký služební byt. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu. Jeho předčasná smrt proměnila celou situaci rodiny, když bylo Růženě jako nejstarší z jeho čtyř dětí teprve dvanáct let. Doma zavládla autoritativní matka, která byt z velké části pronajímala. Růžena absolvovala Vyšší dívčí školu, kromě toho navštěvovala na Smíchově klášterní penzionát benediktinek Sacré Coeur, aby se zdokonalila ve francouzštině. Stala se pak domácí učitelkou. V roce 1890 se provdala za básníka F. X. Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj společenský salon, který navštěvovali Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, Otakar Štorch-Marien, výtvarnice Zdenka Braunerová, herečky Hana Kvapilová, Hana Benoniová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová. Sblížení se Šaldou se rokem 1893 proměnilo v milostný vztah. Milostné vzplanutí ji na čas poutalo také k J. S. Macharovi. V průběhu první světové války se věnovala charitě; působila v českém národním svépomocném sdružení České srdce jako zakladatelka a vedoucí Dětského odboru. Humanitární práce tohoto sdružení spočívala v organizování pobytu pražských či vídeňských dětí na venkově, kde dostávaly zdravou stravu, zatímco v hlavních městech říše vlivem válečných let neúměrně strádaly. Tehdy již byla vážně nemocná se srdcem. Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala. Své humanitární a publikační aktivity směřovala k politice, ale nechtěla se zapojit do s...

Více od autora