Román Psané skály od Markéty Vrlové je válečným příběhem z kraje, který jakoby tím, že nemá ani dudáků, ani slavných historických osobností, je předurčen k proměně na SS-dělostřelecké cvičiště Čech a Moravy. Alespoň tak si to vysvětluje sedlák a starosta Kožlí František Dalihod, když se tu hroznou zprávu při orání dozvídá: Od Živohouště k Davli - celý pravý břeh Vltavy. A od Sázavy na jih až po selčanskou lokálku. Na východ to uřízne táborská silnice až o Bystřici a od Bystřice to půjde podle trati. Padne na to kus Benešova - ty vilky ke Konopišti. A z Bystřice ty nové domky k Semovicům a všechna pole za dráhou. Co bude se Selčany, se ještě neví. Až jak se páni rozhodnou. Trudná proměna Benešovska je rozdělena na etapy, sedláci se do stanoveného data musí vystěhovat. Ovšem slovo "vystěhovat" je zapovězeno, úředně jsou přestěhovalci. Ale kam? Starosta Dalihod stará se o všechny do poslední chvíle, sám nakonec zlou osudovou shodou přijímá nabídku od SS vrchnosti, aby zůstal jako šafář v "jeho vesnici" - scelené jako jeden SS-Hoff.

Markéta Vrlová (vlastním jménem Eva Hertlová) toto svědectví o lásce k domovu, pro niž je člověk schopen i zrady, napsala brzo po válce, ale náklad byl zničen v roce 1949. Důvodů mohlo být několik, především nejasná hranice mezi obětováním, zradou a hrdinstvím v době, kdy politbyro vytvářelo buď hrdiny, nebo padouchy.

Starosta Dalihod vnímá svět podle nápisů, dávno vytesaných ve skalách za humny: "Pane Boze Pan Buh si nass. Genz na Wisostech przebivass."

Fratnišek Dalihod po válce už vidí, že o sedláky, ani o jejich odškodnění vlastně nikdo nestojí: jsou to budoucí kulaci.

Psané skály znovu vyšly až v roce 1992 v nakladatelství Práh. Autorka se vydání dočkala - bylo jí 86 let.