Vladimír Holan
První testament : báseň

1940 | Nakladatelství František Borový

V této rozsáhlé básní věnované památce R. M. Rilka vstupuje do Holanovy tvorby poprvé epické zobrazení postav a soukromých osudů. Vypravěč , který žije ve velkoměstě a ostře cítí jeho protilidskou agresivitu, dostává dopis od své někdejší milenky z dob venkovského mládí... V této rozsáhlé básní věnované památce R. M. Rilka vstupuje do Holanovy tvorby poprvé epické zobrazení postav a soukromých osudů. Vypravěč , který žije ve velkoměstě a ostře cítí jeho protilidskou ag…resivitu, dostává dopis od své někdejší milenky z dob venkovského mládí...

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	Obálka Františka Muziky, frontispice Aloise Wachsmana.
Vazba:	volná brož
Počet stran:	89, [IV]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Muzika, Alois Wachsman
Edice:	45. svazek ed. 45. svazek ed. České básně
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 7. 2026 13:46
Číslo položky:	1846282

O autorovi

Vladimír Holan

Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel. Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H. Vladimír Holan se narodil v Praze 16. září 1905 v rodině hospodářského správce. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje. Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku – Blouznivý vějíř. S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927–35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další. Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do zahraničí. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii. V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. V roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Vladimír Holan zemřel 31. března 1980 v Praze a je pochován na Olšanech.

Více od autora