Knihy
Historie
Česká a Slovenská historie
Josef Macek
Proti kosmopolismu ve výkladu našich národních ...

Josef Macek: Proti kosmopolismu ve výkladu našich národních dějin

Josef Macek, Jiří Hájek, Josef Kočí, Věra Olivová, František Graus, Jaroslav Kladiva
Proti kosmopolismu ve výkladu našich národních dějin

1953 | Nakladatelství Československé akademie věd

Ve sborníku je otištěno 6 studií, které byly předneseny 29.5.1952 na pracovní konferenci historiků v Praze. V nejobšírnější z nich pojednává J. Macek především o kosmopolitickém zaměření, jež do výkladu našich dějin vnesl Goll a jeho škola, a ukazuje, jak se kosmopolitismus projevil ve snižování významu husitské doby. …Další práce zkoumají kosmopolitické komolení našich dějin ve výkladu raného feudalismu v Pekařově výkladu našeho národního obrození a ve výkladu vzniku ČSR . O wilsonovské legendě pojednává J.S. Hájek, o boji KSČ proti kosmopolitismu J. Kladiva. Ve sborníku je otištěno 6 studií, které byly předneseny 29.5.1952 na pracovní konferenci historiků v Praze. V nejobšírnější z nich pojednává J. Macek především o kosmopolitickém zaměření, jež do výkla…du našich dějin vnesl Goll a jeho škola, a ukazuje, jak se kosmopolitismus projevil ve snižování významu husitské doby. Další práce zkoumají kosmopolitické komolení našich dějin ve výkladu raného feudalismu v Pekařově výkladu našeho národního obrození a ve výkladu vzniku ČSR . O wilsonovské legendě pojednává J.S. Hájek, o boji KSČ proti kosmopolitismu J. Kladiva.

Stav

Dobrý

obálka s polepkou

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, obálka s polepkou
Vazba:	pevná
Počet stran:	131 s. ; 21 cm
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 10. 2024 9:57
Číslo položky:	1040513

O autorech

Josef Macek

Josef Macek byl český historik-medievista a československý politik Komunistické strany Československa. Tématem jeho studií bylo nejprve husitské hnutí, později italská renesance a jagellonské období v českých zemích. Působil také jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po únoru 1948 se jako mladý komunista stal předním režimním historikem. V šedesátých letech ve své práci z marxistických pozic ustupoval. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. K roku 1968 se profesně zmiňuje coby ředitel Historického ústavu ČSAV z obvodu Brno. XII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena ÚV KSČ. Na funkci rezignoval v říjnu 1969. Na přelomu let 1967-1968, při jednání ÚV KSČ o odchodu Antonína Novotného z postu prvního tajemníka strany, navrhl Macek úspěšně, aby odcházejícímu Novotnému bylo vysloveno poděkování za jeho dosavadní veřejnou činnost, čímž mu neměla být brána možnost budoucího politického uplatnění. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do prosince 1969, kdy rezignoval na poslaneckou funkci. Jeho kariéra skončila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jako historik i jako poslanec Federálního shromáždění se jasně postavil proti okupaci Československa. V roce 1970 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a Historický ústav, který budoval a vedl, byl reorganizován. Doma nemohl publikovat, proto vydával v zahraničí. Posmrtně vyšlo jeho velké dílo Jagellonský věk v Čechách. Ke konci života se zajímal o Zjevení Panny Marie v Suchém Dole....

Více od autora

Josef Kočí

Josef Kočí byl český historik. V roce 1939 navštěvoval II. ročník Raisova ústavu učitelského v Jičíně. V letech 1949 až 1953 působil na katedře historie Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Mezi lety 1953 až 1970 působil v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1965 získal vědeckou hodnost doktor historických věd. Od roku 1971 byl pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde byl poté dlouholetým vedoucím oddělení starších českých dějin a po určitou dobu i zástupcem ředitele. V letech 1971 až 1977 byl zaměstnán v Československo-sovětském institutu ČSAV. Publikoval práce v oboru českých dějin a dějin SSSR. Zabýval se zvláště obdobím 17. a 18. století. V letech 1977 až 1984 zastával funkci vedoucího odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Gustáva Husáka. V roce 1979 byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Působil jako vysokoškolský pedagog na různých vysokých školách v Československu i v zahraničí. Stal se jedním z hlavních představitelů československé marxistické historiografie druhé poloviny 20. století.

Více od autora